Předchozí 0290 Následující
str. 288

z lidové literatury o sv. Františku. Antonín Šorni: Vlastenectví českých Františkánů.

Č. Zíbrt, Zjevil se sv. Václav s Blanickými rytíři na Václavském náměstí v Praze. Národní Politika, 1927, 6. 266, od-poledník. Otisk Kestránkovy poutní písničky (v Jičíně) o sv. Václavu, s vysvětlivkami o Šnirchově modelu pomníku sv. Václava (s Blanickými rytíři na podstavci). O bývalé soše sv. Václav na Koňském trhu, stojící dnes před probošstvím na Vyšehradě.

Antonín Šorm, Svatý Václav patronem českých vinařů a sládků. (Příloha Lidových listů. Kulturní život, číslo 222, 25. září 1927.) Pilná snůška sebraná z lidového podání i z pramenů historických od nadšeného sběratele památek svatováclavských a lidového podání o sv. Václavu.

Horák Jiří, Úkoly a cíle národopisu československého. (Zprávy o jednáních sjezdu národopisných pracovníků československých v Praze roku 1924.) V Praze, 8°, 136 (2). (Národopisný věstník českoslovanský, ročník XVIII, zvi. sv. čís. 1.)

Kramoliš Čeněk, Moravská babička (stařenka). V Olomouci, E. Promberger, 1926, 8°, 192. Spisovatel vysvětluje: Místo »Moravská babička« měl bych vlastně napsati »Valašská babička«, jelikož vylíčená myslila, cítila, jednala jako Valaška; i povahou byla skrz naskrz Valaškou. Ale »babička« znamená na Valašsku pomocnici při porodu, asistentku, »babku«, a matce rodičů říkají děti všude na Valašsku »stařenko« a otci »sta-říěku«. Slova »babičko« neslýchati ani ve městě, leda u ne-domácích, přistěhovalých. Ale pravému významu slova »stařenka« zase by nerozuměli čtenáři jiných krajů. Proto jsem dal knize dva názvy. Knihu nenapsal jsem, abych snad konkuroval s krásnou »Babičkou« od Boženy Němcové, která svým citlivým a něžným líčením, jak jen žena napsati dovede, získala si všeobecné obliby a náležitého ocenění, ale chtěl jsem poukázati na rozdíl povahy v jednání babičky valašské od české, t. j. od babičky z Čech. Hlavní důvod však je, že umínil jsem si naši milou, drahou stařenku zvěčniti, její život a tím i rodinný život valašský před 50 lety popsati a na památku zachovati. Láska a cit vděčnosti mi tak velel.

Slaviěínský J. M., U Křupalů. Valašská povídka. Třetí vydání. V Olomouci, R. Promberger 1927, 8°, 269. První vydání oblíbené této povídky, podané valašským, nářečím, od J. Mi-sárka, vyšlo v Českém Lidu a odtud dovolával se rázovitých zvláštností dialektických Gebauer, Brückner, Jagié, Sobolev-skij a jiní.    Č. Zíbrt.

Předchozí   Následující