Chov husí na Českomoravské vysočině.

Pěstování husí bylo odedávna vydatným zdrojem příjmů chudých obyvatelů Českomoravské vysočiny. Po čtvrtém oškubání prodala panímáma husy husákovi, nechala si řádného housera s dvěma i více husami a nějakou tu posvícenskou husu.

Neškubané peří dali do velikých košů na půdu do průvanu, aby vyschlo a ztratilo nepříjemný zápach. Čerstvé peří se nikdy nedralo, protože by se sbalovalo.

Když přijel sv. Martin na bílém koni, nastala doba draní, na niž jsme se tolik těšili. Jako studentík bydlil jsem ve statku své tety v Okrouhlici a odtud jsem denně cupával do benešov-ského piaristického gymnasia. Obývací stavení Rubatového statku bylo dřevěné. Ve velké světnici byl zčernalý strop a kolem zdí dlouhé lavice. Nahoře v rohu stál velký dubový stůl s trnoži a nad ním na stěně obrázky patronů obyvateli! domu a vedle nich národní svatí.

Bývali okrouhleští sediaci vlastenci. V neděli chodívali na besedu do Střížkova, aby si tu popovídali se známým vlastencem baronem Villanim. Ten byl jejich učitelem lásce k vlasti a také nejlepším doporučovatelem modernějších směrů hospodářských.

K večeři bývalo buď mléko nebo kyselo, k nimž se vysypaly na stůl »koroptvičky střílené motyčkou«, brambory. Každý si pěkně naloupal svoji hromádku, k ní přidal se slánky štipec soli a teď to šlo vesele z jedné velké mísy. Lžíce o mísu vesele klapaly a levá ruka poklepávala bramborem do hromádky soli. Všem nám znamenitě chutnalo a jak nám šla k duhu prostá, venkovská strava; každý z nás byl kulaťoučký jako mazaneček.

Po večeři umyla teta stůl, nasypala na něj peří, doprostřed postavila velkou mísu a na ni dala kahánek s krovce. Každý vzal k levé ruce hromádku peří a dral. Páperky na zem odhazoval a peří sedrané zastrkával pod mísu, která se pomalu nadzdvihovala.

Některá dračka spustila starodávnou smutnou píseň »V zeleném na skále háji«, po níž přišla veselejší »červená růžičko, proč se nerozvíjíš«. A tak písnička stíhala písničku a ty vystřídaly pohádky a pověsti.

Jevila-li se špatná nálada, přednesla teta žertovným způsobem prastarou básničku: Peří derme, pilně derme, velká čest to dívčiny, má-li pěkné peřiny. Po pořádku si pohádku budem vypravovati, písně budem zpívati. Každý vůkol má svůj úkol,