ať je draná kupina, dřív než mine hodina. Nedřímejme, neklímejme, sic do prašných peřinek naházíme třpinek.

A hodně pozdě, když již všecky písničky byly vyzpívány a deroucí prsty žmoulili a hřbety narovnávali, bylo draní ukončeno, aby v něm bylo druhého dne opětně pokračováno. Tak to šlo po celou zimu.

Největší byla radost, když nastal poslední den draní, který se oslavil slavností »dodernou«. — Když poslední hromádka peří zmizela v cíše, stůl byl uklizen, byli účastníci poděleni dobrou kávou, k níž každý dostal buchtu jako cihlu a našlápnutou, jak se říkalo, po kolena mákem. — Potom se prováděly všelijaké taškařice a již kohouti kokrhali, teprve byla doderná veselice ukončena . . .

A opravdu daly tu husy panímámě starostí! Již při nasazování vzala na radu kalendář a hledala planety, neboť kdyby nasadila »na štíra*:, husy by brousily po žížalách a byly by hubené. Nasazené »na raka« byly loudavé a pomalu rostly; »na vodnáře« nasazené rády zabíhaly na vodu. Za to husy, nasazené »na býka« nebo »na lva«, byly silné a velké.

Když konečně byla nalezena šťastná planeta, byly sneseny s půdy slaměné koše, postaveny v koutě světnice, do nich dány vejce a na ně posazeny husy. Potom byl kout zakryt plachtou, aby husy nebyly vyrušovány a také, jak se říkalo, »nepletly se do řečí« návštěvníkům.

Ani teď neměla panímáma pokoje. Přišel-li do světnice pantáta, jemuž se u úst kývala umolousaná dřevěnka, pokukovala po něm bedlivě, aby snad si nevytáhl slámu z husího hnízda a neprotáhl si jí špičku dýmky, neboť, běda, vylíhly by se husy černé a panímáma přece chce míti pěkné bílé, líbivé.

Když husy seděly čtvrtý týden na vejcích, nepřikryla panímáma žádného hrnce pokličkou, aby se prý housátka ve vejcích neudusila. Konečně se housátka vyli hla . . .

Byla dána do příhrady postavené v koutě světnice a tam jim bylo dáno korýtko s prvním jejich pokrmem — otruby smíchané s rozsekanými žahavkami. Někdy toto krmení posypala panímáma práškem z rnocliny jarní, aby prý housátka nechcípala. Za pěkného počasí vynesli housátka na zelený pažitek a malé štěbetalky vesele ukusovaly travičku.

Při takové péči rostla housátka »jako z vody«. Žluté chmýří Proměnilo se v bílé peří, které po dozrání bylo oškubáno.

. Po čtvrté škoubce nastalo rozloučení. — Do vsi přišli »hu-*>aci« (kupci husí) s dlouhými holemi opatřenými háčky k chy-J^husí. — Ti vybrali si nejlepší, špatné »vymercovali« (ne- Panímámě) a celá hejna husí odehnali daleko na nádraží.

Utichlo ve vsích štěbetání, jen tu a tam nějaká ta zbylá »ba-