na poli večir knoflék od gatí, tož z něho narostó do rána celý koženice, ai s vyléčkama.

Na másní nohu kópii si žédlékový botky (na velikou nohu malé botky).

Spíš chodívali pořáď četníci, nesmel se žádné ani natěnóf s fajkó ke stodole, alebo dyž pacholek řezal sečku v řízni, nesmela byť lampa venku, dycky v laterni — a včil přijedó s ohněm až ke stodole a hrbócijó do noci (s parní mlátičkou).

Nehleď hubo, čém budeš jesť.

O neveste, která je hezká, ale nemá věna: té kráse si ne-povstaví (muž) do hrnka!

Výklad snu: »Tak se mě zdálo: šla sem do króhů (název polí) na trávu. Žnu, žnu, až sem měla nosu jak krmník, po tem ne a ne zvílmóť ju na záda. To je sám dýšč.«

Vcil nevynde chlap s koso, dyž nevydělá denně pět rénskéeh (sekáči jsou drazí).

O miláčku rodičů: tu majó rádi, je jak krámský jabko.

Nedonesl k nám ani křivák v kapci (chudobný ženich).

Aby kole něho chodil jak se svíčko kole kódele (snadno se dopálí).

Včil aby se držel jak na císařským hřebci (konat svoji povinnost všude).

Čtyřleté děvčátko ke školačkám: Hde idete, děcka. Školačka: A co ty si frflacko? Hleďme na rozumbradu! Čtyřleté: Já nesu frflacko ani rozumbrada, já su děvce Hrabalovo!

»Aha, Arnošt má nový šaty. Poď sem honem, vykudlém ti,, budó lepší pasovať«.

Jdu s aparátem kolem skupiny dětí na hromadě hlíny: »Ten by nás mohl vypleščif.« Já: »A co myslíš, že nesu v kabeli?« Kluk: »Aha, aparát tam máte!« Já: »Ale kde pak, co tě nemá. Je tam zavřené staré čert rohaté, chlupaté s kopytama a kozí brado.« Děti: »Tož ho vypusťte na nás!«

Anička je jak maleńka, děvče jak na zákažku malovaný.

Kozel ofěru zebere a oltář zostane (o nevěstě bohaté, ale marnotratné).

O chudém koni: Dostává myslém cigánskýho ovsa (bičem).

Nedá si na zuby doložit (nedá si říci).

Sklenář křičí: »Okna zpraviť déte!« »Zas nemôžeš trefit z dědiny?«

Francka byla trochu mezi pánama, tož je vyopichanéší, ale tá naša, to je učiněné strk.

O staré ženské: Na tu by mohly spadnóť obecní vrata, tož jí nic nebude!

»Stará harfa«, ale dyž se vydařé, tož břinká dobře.

Venku poprchává: »To je počasí.« — »Je — ale na vši!«