rozumná měl, tomu svědomí že místa nedává, poněvadž ženy vedle práva zdejšího svědčiti nemohou; a o té veliké zimě lištami u Krásil, že to žádná jistota není, že může kdo chce, co chce dáti po stěnách psáti; a léta že mají provozovati rozumně a pořádně a ne příčinami jakýmis dalekými a neobyčejnými; než kmotrové, kteří ho ke křtu nesli, že by svědčiti mohli, ale že žádný z nich nesvědčí.

Mezi tím jest vypověděno skrze pana Chyzderu: Co se do-týče vyslání k Krasům, že to nemá za dobrý pořad, aby měli páni k Krasům vysélati a písmo po stěnách vyhledávati, kteréž za důvod býti nemůže, neb ne všecko pravda bývá, co se po stěnách píše; že není pamětníkův, aby léta takovou měrou kdo ukazoval. A poněvadž při porodu dítěte muži nebývají, než toliko ženy a že se ženám v takovýchto věcech místo dává, žádá, aby ženskému svědomí, které jest vedeno, místo dáno bylo vedle práva (cap. 41., art. 9., rozl. 2. »když počet rozeznání let někoho mladého má býti opatřen, že mohou ženy svědčiti«).

Tu urozený a statečný rytíř pan Jan z Vitenče na Tuchovi-cích, nejvyšší mincmistr král. čes., páni šephmistři a páni spo-luradní,... takto vypověděli: »... Poněvadž póvodové ničíniž neukázali, aby nebožtík Jan Hubáček léta, jakž práva zdejší ukazují, tehdáž měl, když ten kšaft činil, z těch příčin ten kšaft Jana Hubáčka zdvihají, moří a v nic obracejí.« (Kutnohorský archiv městský, Lib. sentent. 1540-51.)

Kěď mačka še nšmiva a na dakého perši popatři, ten budze biti. .

Keď idu prišahac, položi nevesta do pravej topánky korunu, aby bula věšela.

Keď čarna kura perše vajeo zneše a keď dakto položi vajco pod pazuchu, nesmi še šmac ani modlić a keď z vajca vyndze kurče, budze mu peňeži nošic.

Keď »vesele« su a pada dižď tak nevesta budze prez caly život smutna.

Po taniru nešlebodno brinkac, bo v takim dome ďabol prebýva.

Keď dakto pujdze zoz pražným vedrom druhému cez drahú, budze mac nešcesce.

Keď na umarteho prez oblak kukáme, prindze nás strašíc.