Keď še dakto zatopil, ľudze hvara, že ho topelec scahnul a zadušel.

Keď dakemu še z oči stane, ta treba še mu kupac v ukradze-nej dini.

Keď dakto svoju robotu položi na posceł, ta nebudze mac s tej veci zarobku.

Keď dahto vindze z kapury a še stretne zo starú babu, ta vtedy ten dzeň žle pochodzi.

Keď dahto rano pri frištiku vyleje sebe káve na šaty, ta vtedy budzę mac v ten dzeň hanbu.

Keď se pri prataňu sami dvere otvora, pridze do domu dahto od sudu.

Keď dahto najdze na ulici hornadlu, nej ju pozdvihne, tri razy na ňu napluje a prik sebe ruci, že ju nenajdze, vtedy budzę mac šcesce.

Nešlebodno na kraj stola chlib položic, bo vtedy za jedení rok nedostaneme od nikeho žadni chyr.

Keď še pčoli roja, ta treba švecemi nuž do zemi šturic, že by roje neucekli.

Keď hrad pada, treba sekeru z ostricu hore položic, ta prestane padac.

Keď do bečky kapusty dajú še bažičky, nebudze hnic.

Cigán umarteho neponese, bo neznal by hrac.

Keď dakto na hvizdu s palcom ukáže, budzę mac velke nešcesce.

Mám před sebou špalíček písní, z nichž některé ukazují na literární styky česko-polské Špalíček zdědil jsem po babičce, matce mojí maminky, výměnkářky v Lašovicích.

Č. 1. Pravdivá píseň o jisté mladé dívčici, která skrze rouhání svatým od Boha potrestána byla. Vytištěno pro uvarování zlého. Zpívá se jako: »Pozdraven, buď Františku.« (Ze stol. 18.). Obsah: Ve Varšavě, když lidé z kostela šli, jedna dívka spatřivši v kaplici sv. Prokopa, takto k němu promluvila: »Medle co pak tu stojíš T Čerta při sobě máš, taky-li pak jíst a pít každý den mu dáváš? Máš ho na řetěze, jistě mě nevezme. Já se ho hrozně bojím, tak moc jako tebe.« Napomínali ji, ale ona vedla svou. V tom popadl ji ďábel a hodil ji na znak, že hned »zmrtvěla« a »jak uhel zčernala«. Čert po zemi jí smykal a tři hodiny v povětří s ní lítal. Lidé padli na kolena a volali: