se účinku, neboť nikdo nezapaluje svou dýmku dříve, nežli před posledními vteřinami druhé minuty a to proto, aby co nejvíce tabáku ušetřil. Když se konečně dostavil poslední okamžik, uvádějí se všecky sirky v činnost, ale sotva poslední vteřina druhé minuty uplynula, musí býti zápalky se stolů odstraněny. A nyní nastává pro každého kuřáka těžký problém, aby svou dýmku co nejdéle v ohni udržel. První minuty uplý-vají zpravidla za hlubokého ticha. Ježto však není zakázáno mluviti nebo i zpívati, záhy se jazyky rozvazují, vtipy vyměňují i kuplety zpívají. Pojednou ozve se silné zaklení. »Dvaadvacítka je pryč,« oznamuje monotónním hlasem jeden ze splnomocnenou — a skutečně, dýmka ě. 22 má vyčerpaný svůj tabák do posledního atomu. Skoro současně musí se vzdáti dalšího závodění asi 10—12 jiných kuřáků. Jen »championi« vedou zápas dále, jsou to mlčenliví členové společnosti, kteří nedělali šprýmy a nezpívali. Nehybně a němě pokuřují dále, zrak majíce upřen na hlavičku dýmky a hustý dým dodává jim velebného vzezření. Konečně však se rty jich stahují k zvláštnímu trpkému výrazu, neboť posledními tahy nevykuřují už tabák, nýbrž pouhý nikotinový výtažek. Vítěz nenamáhá se ale nikterak, aby svůj rekord zjišťoval — když všichni ostatní jsou »pryč«, je zřejmo, že jemu připadá palma. Po té odkládá i on svou dýmku a s vážnou tváří přijímá gratulace i cenu.

No tak, Kuřidyme, tvůj sen o svobodě se přece jen vyplnil,« narážeje na 28. říjen 1918, začal jsem rozhovor se starým jednonohým Kuřidymem, když jsem ho před devíti lety naposled spatřil, jak se vyhříval na sluníčku pod svou doskovou chalupou, prihrbenou ke stráni »nad čisarkum«.

»Di-že, synku, jaka svoboda, dy se moja stara Petrolina eště šprta! A ani bysem už nechtěl byť svobodny. Zvyknul sem se na ten svůj chomút,« a »zašvidral« výmluvně po okénku, v němž se časem »migia« jako »tin« stará Kuřidymka.

»Ale já o koze a ty o voze, Kuřidyme! Myslím přece tu naši svobodu, kterou jsme si vybojovali-------«

Ani mi nedal domluvit: »Kaj to hledu Daj-že mi s tyma klebetama svaty pokuj! Ani djabel se v tym už jakořka ně-vyzna. To pořad enem idě na všeckych stranách: republika, republika! Nale, ja ti prajim, či to srny Francuzi1? Ve Fran-