cuzku može byť republika, tam to pasuje, ale co by to mělo obnášať u nas? Hevaj? Metal z Talianska něsniim mět píi-pnuty na pršach, s lajermonkem (flašinetem) chodí kaj kdo, do roboty tě žaden nechce, bo pry nie nezastaneš, maju všudy došť chlopuv se zdravýma giidama, Petroliná. tež už je cela zgraběla, no tak co chceš eště1? Ja, ja, synku, tobě to môžu prajeť, ty mě přecaj nepoletíš udať na šandary: nebylo nad pana čisařa!«

Tu učinil Kuřidym posuněk, který nepřipouštěl pochyb o tom, co si myslil. »Myslíš posledního císaře Karla, Kuři-dyme? Prý býval více pod trůnem nežli na trůně. Slyšel jsem, že si rád zavdal«.

»Ale ni Karel!«, téměř uraženě mávl rukou Kuřidym, »co Karel, ten u mě nebyl žádny čisař, jak se patři. To ja vim tež, že to byl babčoch, takový slam ohryz; mu vil, muvil ba j s vo-jakama a duša v nim spala jako v tělaťu . . . Hef o tu nohu sem přišel v šezdašezdešatym. Ale nělutuju teho, bo sem zachránil život samemu panu císařovi Franc Josefovi, co se o nim zpívalo v kostelach a co paterek za něho nechali říkať očenášky po každej mši. Ale to málokdo vi, že to sem byl ja, Kuřidym, bo to něni v knihách opisane. Tobě to povim, bo ty si něni posmivačny. Pomaly už nebudu měť s kym se po-muviť. Moji rovňaci pomreli a ti mladi něrozumju staremu Kuřidymovi. Ledzijaky baňkart se šnuptychlum u dupy by

se trúfal ze mě zrobiť kjepa--------Tuž, jak prajim, stojimy

v talianskej zemi před bitvum pod Majlantem. S nama byli tež pan císař. Stojimy všeci haptak a pan čisař upalovali na koňů kole nas pozřeť, eli se možu na nas spustiť, až začne bitva. No ja sem byl vtedy eště šikovný chlapík. Škoda, muh sem dostať robku jak puketu, a ni takovii Petrolinu umrčenu, dybysem nebyl přišel o tu gratu. Díval sem se panu císařovi mocno prosto do oči. A oni ti naraz přede mnum trhli uzdum a »pr!« A akorát na mě! »Jak se menuješ, ty vojáku hef?«

»Kuřidym, pane čisař!« Lubiło se jim, že sem se nězajiknul. Obyčajne se každý zajiknul, dy mu přišlo muviť s panem či-sařem.

»Tuž, Kuřidyme, ty půjdeš se mnum do bitvy a budeš na mě davať pozur!«

»Baj do pekla, pane čisař!« A to se jim eště věc zapodobalo, že sem prajel: baj do pekla. Usmichli se do fusuv, zeskoěili s koňa a prosto ku mě. Tos měl viděť tych oficiruv! Zavišťum zbledli jako kre jda! Ale pan čisař mě hned lapli pod pažu a se sebum preč!

Tak na druhy děň zaěla ta bitva pod Majlantem. Střilali smy jako djabli a byli srny ušmurani od prachu a od gyzdu jak