muřini. Pan čisař a ja dycky spolem. Oka sem z nich nespustil. A oni zasej co chvila na mě volali: »Kuřidyme, viš, co maš robiť?« — »Vim, pane čisař.« A tuž zasej srny střilali až do samého poledňa. Kelko srny tych Taliánův postřilali, ani už něvim, ale rachuju, že jich mohla byť šumna hromádka. V po-ledňo sem vystřelil ostatňu patronu. — »Pane čisař, nemam patron!« — »Ja tež ni!« — »Tuž-srny kvit, pane čisař«, dělal sem blázny, choťbaj mi do bláznův nebylo. — »Tuž srny kvit«, prajeli pan čisař se smichem.

Vtym přileti jeden Talian a hvito naměřil šablum prosto na pana čisařa.

»Do djabla starého«, zaknul sem, »ty gyzde, to isto něviš, že su tu eště ja, Kuřidym, ty koltume šáleny!« Vtulil sem mu šablum do tyla. Ene že mi šabla sklizla plazem po jeho lemcu. A to mě koštovalo tu nohu. Bo ten Talian nechal pana čisařa panem čisařem a hupnul na mě, seknul mě do nohy, až sem se hned přebulil. Ale jak to pan čisař uzřeli, žgli ho bagnetem do břucha, že se svalil jako kobzolovy měch.

»Kuřidyme, ty si mě ochránil od istej smrti! Až budě po vojně, přiď raz do mě na besedy do Vidňa a ja se ti odměním.«

Lejžel sem ve špitálu, až mi nohu uřli. Jakskoro sem se vylizal, hned sem se púšťal do Vidňa do pana čisařa. Ve Vidňu ti gračam pomaly po ulici, vpravo vlevo domiska vysokánské taják u nas v městě hodinářská veža a lüde švadroňum po německy. Ptal sem se, kaj tu meškajú pan čisař. Ale žáden mi nerozuměl. Ani polica je ni, bo všeci byli pluti Němci. Vtym jak se kole mě vzali schádzať lüde a divať se na mě jako telata na nove vrata, naraz slyšim z třetěho stoku: »Kuřidyme, Kuřidyme, ja kaj si se ty tu ocnul?« Pozřu navrch a tu ti vi-dim pana čisařa z okna vyloženého, fajfka na dluhe rulce se jim bombylala v hubě a byli ene tak v košuli bez kabata, bo bylo vtedaj došť teplo, bylo to akorát v agusta. Kývali na mě rukum, abysem skok ku nim přišel. Jak to ti lüde kole mě viděli, jako že ja su dobry znamy od pana čisařa, hnedaj se mnum začli inakšu. Ale včil ja sem jim ukázal, že nesu ene tak co lebo ba j tak co, že su trochu věc! Vypluvnul sem prosto na trettiar a alo po schodach do třetěho stoku do pana čisařa. Přišli mi naprotivo až do sině a ve dveřach už mě přivítali: »No pod ene dalej, Kuřidyme! To su rad, žes přišel a že si na mě nězapoměl. Tak se šedni u mě hevaj na stolek a povědaj, co si do včilejška nerabjal! No a zakuř se! Pamatuju se z vojny, že se rad zapališ. Ene grabni do teho kaslička, su v nim vo-ůave cigárky, zakuř se!« A už rožli sirku o galaty a zapalovali mi cigaru. »Ja doma ene fajfku. Zvyknul sem se na ňu z tej