Předchozí 0318 Následující
str. 348

vojny. Moja pani se se innum vadi, že ji zakurim hrubě moc firhaňky, ale co robiť! Nale, vidiš, mušim zavolať hned svoju robu, aby se s tebum popovědala!« A odskočili hned vedla do jednej moc šumnej izby, kaj byli pani Elizabet. »Elizabeto, navař kafeja! Mam hef moc vzácneho hošťa. Je hrubě z daleka,« volali už v podvoju na pani císařovnu.

Za ch vilu jak "tak sedimy a pokurujemy a povědamy spolem, ja a pan čisař, rozleťu se dveři a pani císařovna v novým župane nesu hrnečky s kafejem, postavju jich před nas na stul a vedle košik s bělkama a pobizaju do jidla. Viš, synku, muh sem oči nechať na páni císařovně, jak byli šumni. Šedli se k nam na divanek a aby nězahalali, štrikovali punčochu pro svojeho synka. A tak srny ti seděli a povedali, najvěc o vojně. Pani císařovna se mi uřikali na svojeho synka, jaký je to odři-bok, co galat roztrhá, že každý děň mu mušum ďury na galatach latať. Pan ěisař se ene smili a poplaskavali mě na rameně. Tak sem viděl na nich, jaku maju radošť, že sem se přišel do nich podívať. Nakonec dy se už zeťmilo a ja sem se měl sbirať do dom, to eště mi připli metal na kabat — šak ho tam mam v truhle v přiskřiůku, a prajeli: »To maš, Kuřidyme, za tu nohu!«, a měli oči pylne služ. Podali mí ruku a pani císařovna mi navázali do šnuptychla paru kolačuv na cestu a dyby sem kdy co potřeboval, ene abysem přišel do nich. Vidíš, synku, v tej radosti byl bysem zapoměl vtedaj pozvať pana čisařa do mě.

Ale v kuchyni sem se eště zponiěl. Piznu se do čela a pra-jiía: »Pane ěisař, vy mátě rad ředekvu. Ja to vím z vojny. Hevaj ve Vidňu na tych kamenach něroště. Ale přiďtě raz do mě, ja ju šeju každé vesno do zahrady. A je dobra. Štiplavá jako žensky jazyk!« »Přidu, přidu, Kuřidyme«, a pohrozili mi prstem, bo pani císařovna zaslechli moje ostatně slova.

Vidiš, synku, a to mě najvěc mrži, že pan čisař nepřišli. Nemohli. Měli borak rozmanité starosti: synka jim zastřelili, pani zažgal ten galgan Lukeny a sami byli by museli bezmála na stáře kolena do vojny . . .«

*

Vysvětlení: dy = když; šprta = hrabe; zašvidral =¦ zašilhal; obnášať = znamenati;1 hef, hevaj ¦=: zde; lajermo-nek =a flašinet; zgraběla — ztuhlý, nepodájný; babčoch = zženštilý člověk; slamohryz = člověk hloupě se vychloubající; bajane — smyšlenky; baňkart = panchart; dupa — zadnice; zrobiť kjepa — zesměšniti někoho; spuštiť se na koho = spolehnouti se; umrčeny = ubrblaný; grata — noha; zapodobalo se = zamlouvalo se; gyzd — špína; vtulil sem mu do tyla =


Předchozí   Následující