a i tlustší jest. Na uhlí spálí všecko polenové, hůlkové a pařezové dříví. Jenom docela shnilé dříví není mu příhodné, poněvadž pálením se zpopelí; anebo jestli se nezpopelí, bývá z něho špatný uhel, takže se práce nezaplatí. Ostatně z nejlepšího dříví bývá také nejlepší uhlí, a ze špatného dříví nemůžeme dobré uhlí očekávati.

Popelář, který ve mnohých krajinách ještě známý,jest, ale ve všech vzdělaných zemích více se netrpí, může všecko dříví bez rozdílu potřebovati. Nejlepší dříví dává i nejlepší popel, a shnilé na zpopelení jest nejšpatnější.

Lodní tesař potřebuje obzvláště dubové, jilmové, bukové a jehličné dříví. Všecko to dříví musí beze vší vady býti, a mnohé musí znamenitou délku a sílu míti.

Nejvíce lodního dříví bere se z přímých kmenů. Na mnohé kusy v lodí ale jest také křivě rostlého dříví potřeba, kteréž pro svou vzácnost draze placeno bývá.

Přímé lodní dříví dělíme: 1. Na sprosté, a 2. Na řezné dříví.

Ku prostému dříví patří stežeje a bidla. Tyto se berou z jehličného dříví, které jen málo a malé součky míti smí. Z řezného dříví ale se nařeží spodní hlavní břevno, tesy, vesla a vesměs trámy, fošny a prkna rozličné délky a síly, které ale všecky docela bez vady býti musejí.

Křivé lodní dříví však se vůbec dělí v 1. Obloučně křivé aneb tak nazvané skružové; 2. V koutně křivé i neboli koleno-vaté.

Cím delší a silnější takové kmeny jsou, tím více podle přiměřenosti za ně se platí. Jestli tedy lesovní v takové krajině živ jest, kde se takové dříví odbejvá, musí se s podobou, mírou a s pojmenováním lodního dříví v každé zemi velmi rozličným seznámit, a každý na loď přílřodný kus zachovat a k užitku obrátit.

Sekyrník dělá mlýn, a rozličné podobné věci. Nejvíce potřebuje dříví dubové, jilmové, bukové, habrové, bábkové a jehličné. Musí tedy se vykazovati sekyrníkovi dříví na:

1. Hřídele. Ty se dělají podle možnosti ze dříví dubového, nebo jilmového. To dříví má, podle okoličností, velmi rozličnou délku a sílu; musí však velmi zdravé, a bezevší vady býti. Nejsilnějších hřídelů jest zapotřebí v papírnách a v železných hutích. Takový hřídel musí často 36 až 48 coulů v průměru, a 24 až 36 střevíců v délce míti. Obyčejné hřídele bývají ale mnohem tenčí. Jejich průměr vynáší 18 až 30 coulů, totiž více-li, nebo méně-li dílka a tíž kola potřebuje. Kdo dubového a jilmového dfíví k dostani není, dělají se hřídele také z jehliěného dříví; ty ale dlouho netrvají.