2. Kolní ramena. Těm jest také zapotřebí dubového dříví docela beze vší chyby.

3. Příramky neb líčnice. Na ty jsou nejlepší křivé duby, jilmy, nebo buky.

4. Lopatky. Na ty se brává bukové dříví. Že lopatky sice krátká, ale 12 až 15 coulů široká tržená prkýnka jsou, proto musejí kmeny, z kterýchž je dělati chceme, znamenitou sílu míti, a rovně se kláti. Pročež sukovité, nebo ztočené kmeny na lopatky nejsou příhodné.

5. Vodní žlab. Na ten bereme dubové dříví, poněvadž dílem ve vodě, a dílem ve vlhku leží. Záleží ze silných a širokých fošen, a potřebuje silných kmenů, které ani.rozsedlé, ani sukovité nesmějí býti. Kde se dubovým dřívím tuze hospodařiti musí, vezme se na ten díl vodního žlabu, který pořád ve vodě leží, bukové, jedlové, nebo smolné borovičné dříví, a jenom ten díl, který střídavě mokrý a suchý bývá, z dubového dříví se udělá.

6. Stoky. Ty se dělají ze silných dubů, které chyby nemají. Jejich síla jest velmi rozličná, ale vždycky znamenitá.

7. Stoupni tluky neb sisry, dělají se z dolejšího dílu prostředních dubů, vrcholky při krupnikach a jenom z jehiičného, nejvíc borového dříví.

8. Stoupni klíny neb hevlata, dělají se z hodně houževnatého bukového, nebo habrového dříví. Můžeme potřebovat krátké kusy, dají-li se jen rovně kláti.

9. Kuželice, (Büchsen), které v mlýnských kameních vě-zejí, děláme z březového dříví*

10. Na palce a cévy do mlýnských kol bereme velmi houževnaté bukové, bábkové a habrové dříví. Každý špalek, který se rovně kole, jest na ně příhodný.

11. Tiopůrka k železným kladivám dělají se z oděnků (od-zemků) prostředních habrů, neb babek. Takové topůrko mívá 6 až 12 střevíců v dílce, a 6 až 12 coulů v tloušce.

12. Na šrouby k rozličným presům berou se obyčejně habry a plané hrušky. Mimo těchto věcí dělá sekyrník ještě kolikeré jiné, jichžto jména musí lesovní znáti, aby mu věděl, na které jaké dříví vykázati. Výš podotěené potřeby ale jsou nejobyčejnější, a skoro na všecky ostatní, které jsou znamenité, bere se dubové dříví, které bez vady jest.

Hornický tesař zpracuje zvláště dubové, jilmové, bukové, olšové a jehličné dříví, a málo kdy potřebuje dlouhých kusů.

K vyroubení štol a šachet, které dlouho trvati mají, jest dubové dříví nejpříhodnější, na stavění ale takových, které jsou jen na krátký čas ustanoveny, může se také jenom bukové