třeba tuze dlouhých kusů; musejí však rovné, a tak silné býti, aby z nich mohl fošny, prkna a latě řezat dáti.

Soustružník potřebuje všecky druhy tvrdého dříví, zvláště bukové, javorové, jeseňové, jilmové, dubové, habrové, břekové, třešňové, jabloňové, hruškové, březové átd. Není mu zapotřebí velmi silného a dlouhého dříví, musí ale veskrz bez chyby, a hodně vláčné býti.

Sklenář málo kdy jiné dříví potřebuje, než dubové a borové, na rámce k oknům. Musí docela bez chyby, rovně žilkovaté, ne příliš mladé býti, aby se dobře klálo, anebo když se na rámce nařeže, aby se nebortilo a nebotnalo. Sklenář ostatně nepotřebuje dlouhých kusů, a může každého ještě zdravého špalku užíti, nemáli jen suků, a dáli se rovně kláti. U nás sklenáři obyčejně dříví v lese nekupují, nýbrž jen prkna hledají.

Bečvář dělá sudy, kádě, putny, konve, a jiné podobné nádoby. Potřebuje zvláště dubové a smrkové dříví, které musí znamenité tlouštky býti, a lehce se kláti, poněvadž ze samého rozeklaného dříví pracuje. Na obruče ale potřebuje duboví, bře zoví a vrboví. Jména bečvářských potřeb jsou:

1. Duhy, z kterých vypuklost sudu záleží. Ěídí se v pravé dýlce, tlouštce, a šířce podlé velikosti sudů a nádob. Dělají se vždycky z trhaného dříví, které ani suky, ani jakoukoli jinou škodu míti nesmí. Sudy pro mokré věci vyhotovují se na větším díle z duboví. Sudy ale na suché věcí, anebo které se jen někdy mokrostmi naplnějí, a dlouho trvati nemusejí, aneb velmi lehké býti mají, děláme z jehličnatého, nebo také z bukového a jiného dříví.

2. Dna. Dělají se obyječně z trhaného dříví, a jen na velmi veliká dna berou se prkna, které ale beze vší chyby, a velmi rovně štipné býti musí. '

3. Obruče. Nejradši je bereme z duboví, ježto nejdéle trvají; že však všady není, bereme obruče z břez a vrb, a i z lisek. Hole musejí býti tak dlouhé a tlusté, jak jsou veliké nádoby, které nimi vázány býti mají.

4. H o u ž v e. Všecky vrby, jichžto proutí tak vláčné jest, že ním vázati můžeme, jsou příhodné na houžve. Zvláště užitečná jest žlutá vrba (salix vitellina), jejíž proutí a hole bečvář draze zaplatí.

Vodák neb vodárník dělá pumpy a vodovody. Potřebuje dříví dubové, jilmové, olšové, bukové, lipové a jehličné, a sice na:

1. Pumpy. Na ty jest nejpříhodnější dubové a jilmové dříví, ono jest nejstálejší, a tisku nejvíce odporuje. Z nouze mohou se pumpy ale také z olšového a borového dříví dělati.