třebuje krátkých špalků; musejí ale velmi rovně žilkovaté, a beze a^ší chyby bj^ti.

Košař, n e b k o š a t i n á ř. Obyčejná pletiva záležejí v rozličných koších a košatinách. Na ty jest zapotřebí drobné vrbové proutí, které se z jara než list pučí, seká.

K o š t á ř zdělává zvláště drobné březové, janofítové, a i vřesové proutí^ nemůže potřebovat křehké; lesovní musí tedy jemu dovolit, aby na vykázaných místech si proutí sám vybral.

Domovní tesař, jenž staví roubená stavení. Má-ií se z lesních plodin doufaný užitek táhnouti, musejí se náležitě sortovat čili vrstvovat, a každá sorta musí se k tomu obrátit, k čemu se nejlíp hodí. Zvláště důležité jest náležité sortování dříví, čímž se nejen všecken nedostatek dříví všemožně dá zahraditi, nýbrž i lesní příjmy velice rozmnoženy býti mohou.

Aby se ale dříví dobře sortovalo, a každý kus v lese v náležitý užitek obrátit mohl, musí lesní hospodář se všemi řemeslníky, dříví potřebujícími, známý býti, a alespoň věděti, jakého dříví a jaké vlastnosti každý řemeslník potřebuje. Prošel jsem řemeslníky, kterýmž lesovní neprostředně dříví vydává.

Domovní tesař jest onen řemeslník, kterémuž les nejvíce dříví vydá. Staví totiž domy, stodoly, chlívy, kolny, mosty, závěry (šlajsny), ploty atd. Tesařovi všecko kmenové dříví jest příhodné, nepotřebuje-li stavení dlouhé trvanlivosti, na stálou však a dobrou práci musí dříví starostlivě voliti. Podlé všeobecné zkušenosti jest dubové dříví na stavění, jak v suchu, tak i ve vlhku a mokru nejpřednější a nejstálejší. Že však toto výborné dříví všady v takové /hojnosti míti nelze, a že ku mnohé potřebě při stavění také jiné dříví příhodné jest, a dlouho trvá, proto jiných také dřevních druhů s prospěchem potřebujeme, jestli se jen každý druh na místo náležité, a v příhodných okoličnostech obrátí.

K dřevním druhům, jež v Čechách obyčejně k stavění na mnoze vynakládáme, patřejí: dub, borovice, smrk a jedle. Řidčeji se jilma, jeseň, javor, buk, březa, olše, osyka, topol, lípa atd. na stavění berou, ačkoli dosti příhodné jsou, nápodobně modřín, ten však ne pro svou skrovnou příhodnost, nýbrž pro svou až podnes pozůstávající vzácnost potřebován nebývá.

Dle posavádní zkušenosti každý z těchto druhů dřevních slouží k následující potřebě:

1. Dub, jehož dříví jest jak v suchu, tak ve vlhku a mokru nejlepší, nejstálejší ze všech k stavění.