lidmi i hlad, tak že chudí lidé s dětmi, hledíce jeden na druhého, děti na otce a matku svou a rodičové zase na své syny a dcery, nemajíce jim co jísti dáti, žalostně plakali a naříkali. Kteří pak co měli a bohatší byli, obávajíc se téhož, tak se jedni proti druhým zatvrdili, že dávati, ani prodávati jim nechtěli.

Pán Bůh všemohúci, ta svrchovaná a nestihlá dobrota, hnut jsa svým nevypravitedlným milosrdenstvím, jakožto otec k svým dítkám, aby hladem nezemřeli, v úterý v noci na středu před svatým Petrem a Pavlem, poslal jim pokrm, kteréhož se nenadali, tak že když ráno vstali, nalezli po lukách a po zahradách k podivení předivné obilí, jakožto žito, pšenici, a některé mezi tím vokrouhlé byla jako hrách. Čtvrté nápodobně k suché řípě, než o mnoho menší nežli naše tato řípa, nemající na sobě žádných vláskuov ani chloupkuov, jako při řípě a neb kolníku se to nachází, než jest holá, tvrdá a sivá jako bob, když ji roz-kousne a koštuje, tehdy rovně takovou chuť má, jako suchá řípa. A ta jiná věc, kteráž jest vokrouhlá a nápodobná k hrachu, když to rozkousne a pokostuje ho> chuti jest jako tento náš hrách. Žito pak a pšenice též chuti jako toto naše obilí, ale barvou od našeho daleko se dělí, neb to obilí aneb ta čtvera věc jest všecko jednostejné barvy, totiž sivý. A to ne všudy v té krajině jest pršelo, než toliko při těch dotčených městech, tak, jakž se svrchu o nich vypravuje. Lidé pak a zvláště chudí toho nejpilnější byli s dětmi svými, že sou sobě toho obilí nazbírali a to dosti pracně, neb z hustých trav museli to vybírati: ale však tu práci s děkováním Pánu Bohu všemohoucímu, že je (jako někdy lid svůj izrahelský na poušti mannou) opatřiti ráčil, činili. Tu z těch lidí někdo toho nazbíral s věrtel, někdo s půldruhého, jiní více a někteří míně, jak kdo mohl. Potom mnozí z nich sespouce to všecko v hromadu, dali do mlejnův mlíti a z té mouky chleba sobě napekli a jedli. Ten chléb byl mnohem sladší chuti, nežli tento náš obyčejný.

Obyvatelé té krajiny dali napéci z toho čtverého obilí veliký pecen a odeslali jej Jeho milosti císařské do Prahy, přitom také i toho čtverého obilí, aby ráčil na to pohleděti. Tu Jeho milost císařská (prvé nežli jest z Prahy odjeti) ten chléb s některými pány a dvořany svými jísti jest ráčil. Ano též do měst pražských některým osobám toho obilí, odkud kde pršelo, odeslali. Oni pro památku toho divu božího tak velikého lidem učiněného, to chovají a jiným lidem, kdo toho žádost mají, ukazují.

Také našli jeden klas žita toho času pod jedním zámkem na hrázi rybníku, kterýžto zámek má jméno Šochov, toliko míli od města Lubna svrchu jmenovaného. Klas ten má jiných klasuov šesťmecítma (26) na jednom stýble, kteréžto stýblo jest ztloušti