K zvířeti abys mohl dobře střílet: Vezmi dýnko z truhličky malé, do které dítě položený bývá, vytluč z ní suk a skrz tu díru lej kulky, nic víc než devět, a to počítej zpátkem, když líti budeš, říkej: Ne jednu, ne dvě, ne tři, ne ětyry, ne pět, ne šest, ne sedům, ne vosům, ne devět; též k zvířeti dobře stříleti budeš.

Po které ručnici nic nechce mříti: Vezmi tři máky a tři zrna pšenice, dej je do špuntu, potom vystřel do země a zakopej to, kde vystřelíš, a bude zas po takovej flintě dobře mříti.

Kdyby uděláno bylo, že bys nemohl z flinty vystřeliti neb co zabíti: Vezmi ze tří křtitelnic vodu a vymej pěkně flintu nebo hlaveň, spravíš jistě dobře a budeš moct dobře stříleti.

Aby se tě žádná zbraň nechytila: Vezmi koření myší ouško, na svatou pannu Markétu je kopej do slunce vejchodu, potom je při sobě nos na hrdle, žádný tě nikdá neposeká ani nezastreli, to jest zkušeno.

Aby kulka k tobě nedoletěla: Vezmi krve netopejrovy, když ho budeš moct dostati v novou neděli, napiš tou krví jednu neb dvě ceduličky takto: + M + S + W + EIM + F + A + S + V + C + A + L + I+N+D + A + B + E + R + A-f T + ES + + + AFEECZTPACZMT; tu cedulku jednu nos pöd pravou paždí, aby žádný nevěděl, ani nepovídej druhému, může kdo chce na tebe střílet, nezabije tě, budeš tomu věřiti.« .

Jako doplněk připojuji ještě několik »kusů pro střelce« z jiného rukopisu třeboňského archivu, pocházejícího rovněž z 1. polovice 18. století: »Uhlídáš-li hada před sv. Jiřím, srej mu hlavu českým grošem, a když najdeš na cestě tři zrna hrachu, vsaď je do tý hlavy, potom do země, a když ten hrách vyroste, z toho prostředního zrna ten květ otrhej a udělej z něho věnec a když půjdeš cestou anebo do ňákého pustého domu, kde by jaký poklad neb peníze byly zakopaný* jak na to místo přijdeš, nos ho na hlavě ten věnec, a kde ti s hlavy spadne, teda tu kopej, s boží pomocí tu poklad najdeš. Ty pak druhý zrna nech, ať dozrají, potom ty lusky otrhej a na tom zrní lívej kulky, když budeš k terči střílet, a každého odstřelíš. Nebo spal ten hrách na prach a potom vsyp mezi svůj prach, všechno trefíš, nač přiměříš.

Item když žena těhotná umře a leží přes noc v truhle, vy-fáhni ten hřebík z té truhly, a když uhlídáš novou šlápěj jakéhokoliv zvířete, strč ten hřebík do šlápěje, vrátí se to zvíře zase do toho místa. Těž i zlodějovi můžeš to tak udělati, kdybys jeho stopu našel.

Chceš-li, aby tě žádný neodstřelil, zakopej hlavu pod terč, budeš ty sám trefovati.