370 Zítek: Z dětských her. — Košák: Hromové dříví.

to propije; přídě domů, ženu bije; žena pláce v komoře, kocour tluče na dvoře.1 (Nakří.)

r 56. Variant předešlého: A, be, ce, de, kočka přede, kocour vyje, co navije, to propije; přťde domů, ženu bije; žena pláče v komoře, má čtyři děti; jedno chodí do školy, druhý plete bačkory, třetí sedí na kameně, drží dudy na rameně; čtvrtý sedí za kamny, yylizuje kutchany. (Zbudov.)

57. Slouha troubí pod podloubí, slouhová mu pomáhá, až se celá vohýbá. (Dubenec u Nakří.)

58. Vařila liška hrách na drahách. Tomu dala žičku, tomu dala zběračku, tomu dala nůž, tomu dala vidličku. (Dívčice.)

59. Vařila liška kasičku, tomu dala, tomu dala, tomu nedala. On říkal: Já jsem malý Kubíček, já chci taky kousíček. (Nakří.)

60. Jedna, dva, baba nedbá, 1, 2, tři, baba šetří, 1, 2, 3, ctyry, baba šetří slívy, 1, 2, 3, 4, pět, baba šetří med. (Nakří.)

Dříví ze stromu, do kterého uhodil hrom, nemá se dávati do ohně, neboť oheň vyběhne a zapálí stavení. V Mirošově selka jedna rozdělala v peci oheň, nabrala dříví, naštípaného ze stromu hromem rozbitého a přiložila. Vyšla na síň a hle, za ní na síň, ze síně na půdu jako tkanici když táhne, táhl se oheň s pece. Selka dala se do křiku že hoří. I vyběhl sedlák-výměn-kář ze sedniěky, napomenul selku, aby nekřičela, to že by jistě chytilo, proto jen aby byla sticha. Sám vyšel na půdu, oheň zaříkal a ten zas po schodech dolů, do síně, do kuchyně a do pece se vtáhl.

Po denním trudu a práci tělesné lid rád si Ízazpíval a těšil se dětsky na dny, kdy si mohl zatančiti. Nejdůležitějšími dny zábavními byly pouť a posvícení. Oba dny byly svátky boží-hodovými; světily se přísně, neobmezeně. Kdyby nikdy, tož na pouť a posvícení muselo býti vše vybíleno, vydrhnuto a umyto. Slouha měl vždy plné ruce práce, se zabíjením skopců