str. 380
nemálo přispěti. 5. Také oživení v zapomenutí upadajícího starobylého zvyku: přivádění na podzim uřezaných větvic třešňových o vánocích do plného rozkvětu, dalo by se snad s vánočním stromkem sloučiti a k oželení zničeného smrku neb jedlice přispěti. Zvyk tento záležel v tom, že třešňová větvička, na podzim zasazená v teplé místnosti doi vody nebo květináče, se přivedla k vánocům do květu, od čehož záviselo štěstí pěstovatele v nastávajícím roce. V nedostatku a k ušetření třešní lze k tomu snad použíti i jiné, časně z jara kvetoucí a pouze pro okrasu pěstované druhy Prunus (na př. padus nebo cerasus) a nepůsobilo by snad také valných těžkostí, ve skleníku, aneb v teplé místnosti přivésti rychlením k rozkvětu o vánocích, také časně z jara a skvostně kvetoucí mandlovník zakrslý (Amygdalus nana), kterýž by, do nádoby zasazen, mohl po léta za vánoční stromek sloužiti. Netřeba snad pochybovati o tom, že by nejen děti, jimž by se této- »speciality« dostalo, byly úplně spokojeny, nýbrž že i cizí by jim to brzy záviděly a po stejné náhradě smrčku nebo jedle zatoužily. Že by obchodnictvo tím velice získalo, leží nasnadě a lesy by si poněkud oddechly! Nedivím se pranic, že Němci na svém vánočním stromku (jedlici) tak lpějí; mají k tomu příčiny, totiž své starobylé historické a mythologické tradice. My jich však nemáme, pročež bychom se změnou stromků jim také nijak nezpronevěřili! Že i cizina uznává germánský původ slavnosti vánočního stromku a jeho národní význam, dokazuje zákaz této oslavy italskou vládou v zabraném jižním Tyrolsku, což vedle nařízeného odstranění pomníku staroněmeckého básníka Walther von der Vogelweide v městě Bol-zanu zavdalo v únoru předminulého (1926) rokli příčiny k vážnému rozladění mezi Italii a Německem. Stejně, ne-li více jako u Němců, vamáhá se vánoční stromek u Severoameričanů anglosaského původu, avšak i zde vyskytují se v národohospodářském, totiž lesnickém ohledu velmi prospěšné novoty, o kterých se na jiném místě stručně zmiňujeme. Zde vzaly svůj původ také vánoční stromy s p o 1 e č n é, kteréž jako stromy »republiky«, »milosrdenství«, nebo »útrpnosti« i u nás se počínají oslavovati a stavěti. Nejlépe k tomuto účeli hodil by se strom »živý« na vhodném prostranství zasazený a rostoucí, a tomuto účelu trvale věnovaný. Nelze sice popříti, že společný vánoční strom jest způsobilý zmírňovati, aspoň u dětí i na okamžik sociální a majetkové protivy, avšak společná nadílka, jen tenkráte, pakliže je pro' všechny stejná, aby nebudila nespokojenost a závist na straně chudiny. Veřejmá dobročinnost, neČ. Zíbrt.
|
|
