Poznala mě, přivítala, já však jsem s bídou jejím přerývaným drkotavým slovům porozuměl. Napomínal jsem ji, že je zima ten den i zdravým. Ať se uchýlí do tepla nebo aspoň důkladně se obleče! Usmála se. Vyhrkla několik rozkouskovaných slov, z nichž jsem vyrozuměl, že jí zima, není. Potom chtěla vstávat, patrně mě chtěla vésti dál, ale nešlo to. Obrátila se a kývala rukou přes dvůr na druhou stranu,, ke stodole, kde právě mlátili. »Hanížko, Hanížko!« povedlo se jí vysloviti docela zřetelně. Vyrozuměl jsem, že má dcera nechat práce a obírati se se mnou, když ona sama nemůže. Ale já přišel k ní, k stařence podlomené. Nechtěl jsem být pracujícím na obtíž. Rozloučil jsem se se starou Chodkou — naposled.

Prázdniny končily, musel jsem za svým povoláním. Asi za měsíc poté navštívila mne v Plzni jiná známá Chodka. Vyprávěla »noviny« z rodného kraje a mezi nimi byla také, že už vyjmluvniei Konopce taky ustlali na Kozinovské.

»Nebohá!« dodávala soucitně. » Zkusila dost, nadělala se a natrpíla za několik jinyjch. Ha musela trpít do posledka. Pán Bůh jí vodlehčíl.«

Mínění, že dnes sběratel zvláštností v nářečích lidu českého málo ukořistí pro vědeckého badatele o jazyku českém po stránce gramatické a lexikální, pokusím se snad opraviti touto nejnovější sbírečkou dialektických odchylek od spisovné řeči české. Všímala jsem si v Podkrkonoší, zejména v okolí Vysokého nad Jizerou, jak tamější lid mluví. Tento kraj Raisových »Zapadlých vlastenčil«, posud žijící rázovitým způsobem, v duchu starých tradic, není ještě zbaven rázu řeči, jakou konser-vativní »Vysočák«, bez snahy po novotách, podnes hovoří, ne-strojeně, vžilým dialektem, který mnozí odborníci již studovali. Vzpomínám záslužných snůšek a vědeckých rozborů, jež napsali Kouble, Jakubec, Flajšhans, Petrák a zejména, v základním díle svém prof. Trávníček.

Vedle toho zvláštní pozornosti zasluhují Šír a Zdeněk Rón, kteří ve svých povídkách se zdarem dnes používají nářečí vy-sockého.

Přes to však, doufám, podařilo se mi sebrati další ukázku lidové řeči vysocké z poslední doby, jež podává důkaz, že školské snahy o jednotnou spisovnou řeč českou v tamějším kraji nevyhladily načisto všeho, co tvoří dialekt vysoeký.