Podávám první ukázku. Zapisovala jsem věrně podle výslovnosti lidové. Netvrdím, že na leckteré slovo nebylo již od sběratelů a badatelů poukázáno. Zapisuji doklady, že podnes lid ještě slova ta zná a tak mluví. Všeěeská známá slova jsem vynechala. Správnost zapsaných slov potvrdili mi laskavě rodáci a znalci lidového života na Vysocku: Karel Bartoníček, cukrář; Josef Ďoubalík, učitel, a jeho choť Anežka; Josef Chlum; Jos. Mařatka, majitel hotelu; Antonín Nečásek, redaktor »Venkova«, výborný znalec lidu tamějšího; Ing. Boh. Eón, železniční rada a v. komisař Ing. Joska Eón.

Předkládajíc tuto první ukázku nářečí vysockého, prosím za dodatky neb opravy, kde snad vysocký rodák se mýlil, nebo čerpal mimavolně z řeči spisovné, na redakci Českého Lidu. Není třeba ještě připomínati, že jako jinde, tak i na Vysocku, měl vliv při nářečí lidový humor a místní vtip. Jak se vtíraly zkomoleniny slov německých, vyrozumí čtenář u jednotlivých slov. Pro líplnost bylo nutno i taková zněmčilá slova zapsati.

Ančka, »hladká«: polévka s vejci, mlékem a moukou.

Bel: byl; berní: pocit,, brní, brněti; bosů: bos; botař: obuvník, který šije pouze mužské boty; brní: úředník berní, brního berní noha, brní má malý prka; buráčky: bramborové kned-líčky na plotně pečené; bruslek, bruslík: vesta.

Candať srv. krandať; canfrnyšt viz potiranda; co se cacíš: co se chlubíš; culík: žvanil; culiti: trandati, zbytečně hovořiti; Mámo, necul: necamrej, nemluv do větru, zbůhdarma; cun-ďátko: slizek u másnice. Čmouranda: nehezký člověk; čulizný: líbivý; ěumedlík: přítulný pes.

Dasány: zuby; drkon: štulec; dumlík: turín; dundál: uzlík; ďůčiště: děvče.

Facalík (staročesky: facalít, z italského): kapesní šátek; fejčar: lékař (ze známějšího názvu: felčar, z německého); fidlátka: ševcovské náčiní (složme fidlátka: nechme práce), viz nábrličí; flejsky hedvábné: bramborové knedlíěky na plotně pečené; foukanice viz metelice.

Hakovanina: zorané pole; hakoviště: pluh; hamižný: zisku-chtivý; hamižnj^: ošklivý, odporný; hamral: hrubý, neomalený člověk, hromotluk, halama; hapatýrem: rychle; heble: dělá si šašky; hečeť: křičeti; hernuj se: pospěš; hladká viz aněka; hla-vatiště: místo, kde se pěstují ze semena sazenice červeného zelí; holičky: nezralé třešně; horyják: velký klobouk; houžev: pro-vříslo březové nebo z tenkých kořínků od pařezu upletené; hrejk: lijavec, hrejká: leje se; hrobka: hromada kamení; hu-lačiti: hulákati; Imlovatý: hrubý, hýpan: velký kus, chleba, srv. nhýpnouť.