Před školními dětmi jdou družičky a mládenečkové. Děvčátka v bílých a růžových šatičkách, mládenečkové v krojích národních i zdejších krojích již pomíšených. Družičky jako u nás roztrušují z košíčků lístky a květy polních i zahradních květin po cestě, kudy již kráčí za ministranty důstojně farář Stefan Smiešek, pod nebesy (»baldachinem«), nese monstranci. Mládenečkové nesou v rukou růže, kopretiny, pivoňky a jiné květiny. Kaplan Jan Tiszó povzbuzuje předzpěvem horlivě další sbor

3. Pohled na Trenčanské Teplice s Hurbanova vršku. (Foto: arch. Vaněk, Praha.)

mužů i žen ku pravidelnému zpěvu. Že i zdejší spolky, sbor ha sičský s praporem se sv. Florianem, zpěváčka družina dívčí »děvěenský spevokok kráčí se všemi ostatními, jako v Cechách, není potřeba široce rozváděti.

Velebně zaznívá táhlý zpěv jednohlasným sborem průvodu, zvolna postupujícího, muži, ženy, majíce »pátriěky« (páteříčky, růženeěky), otočené kolem prstů, děti, všecko zbožně zpívá za doprovodu tunajší (zdejší) hudby: »Tebe znie spev cherubov, serafov a všech mocností! Svátý Pán Boh zástupov, svatý, svátý od věčnosti! V slávě Tvojej skvěje sa celá zem i nebesa! L'ud Svoj, Pane, ochraňuj a dedietvo žehnaj Svoje; spravuj ho a opatruj, nech zachová cesty Tvoje; rozmnožuj v ňom stále ctnosf a oslav ho na věčnosť ..¦.«¦

Průvod zastavil se u prvního oltáře,_ muzikanti a zpěv utichl, všichni poklekli, zvony hlaholily, zvonky ministrantů,