Pán jede s vršku ... liška se inu posmívala. Počkej, liško, nebudeš se posmívati, jak já umím zašívati: dost a dost, až je vidět bílá kost.

Běžela liška kolem plotu, roztrhla si novou botu; zajíc se jí posmíval. Počkej, nebudeš se posmívati, jak já umím zašívati: dost a dost, až je vidět holá kost. Srv. Erben 25, str. 29.

Třiatřicet stop. (Píše se.) Když jsem šel okolo rnlejna, sova na mě vejla; jedna, druhá, modrá panna z okenečka kouká: což je mi po ní, když moje není. Je-li jich tam třiatřicet, víc jich tam není.

Prve než děti začnou hráti, obyčejně se počítají, aby určily, kdo má začíti, aneb jistý úkol v té hře na se vzíti. Hráči postaví se těsně vedle sebe do kolečka a jeden počítá, buď ten, na koho první »slovo« padne, musí chytat, anebo něco jiného dělat, nebo počítá se tak, že jeden po druhém odstupuje; kdo zbyl naposled, musí mžít, mžikat. Nesmí se na to zapomenouti, že při kratších říkadlech počítající dobře ví, na koho by první slovo padlo, nebo jsou-li jenom dva zbylí, kdo by vyhrál, proto obyčejně ostatní sami nějaké delší říkadlo určí a řeknou, od koho má začíti.

Jeden, dva, tři, čtyry, pět, pod kovárnou roste květ, (kováříček tluče květ), dítě pláče, bude den, pumprlíku, vyskoč ven.

Jeden, dva, tři, čtyry, pět, co's to jed? Pečeni. Kde's ji vzal? V kuchyni. Proč 's ji bral? Že bych žhral! To jsi dobře udělal.

Mastná lžička, jitrnička, kluk ven!

Pod našemi okeneěky vždycky něco houká; jedna panna, druhá vdova, třetí byla holka. Ouvej soužení pro potěšení, jeli jich tu dvaatřicet: více jich tu není. (Napsáno 32).

Bnike, benike, klike, be, abl, fabl, domine; elc, pele, cukr, šmelc.

Bn ten tinos, sau raka minos, sara ke dikita ten, ten, ten, buc!

Anda, cvanda, tráje čtrnda páté ráje souká bouka do klobouka, evandule, kvítek, žloutek, král. (Srv. Erben 6 (str. 27).

Anda, dvanda, třinda, ětvrnda, pádě, ladě, suka, buká do klobuka, levandule, kvítek, růže, král.

Had leze z díry, veze odtud knihy; hakvice, bukvice, červená stolice, ty dvě oči ven, (páté oko ven).

Eak leze z díry, vystrkuje kníry; račice, bukvice, zlámaná stolice, na ni seděl ten!

Karlíčku, Karlíčku; kde jsi byl, že jsi se tak uhonil! Honili mě dva Truci, s červenými praporci. Naše Káěa pod lavicí, uhoďte ji žumpalicí, bum!

Ala. ala alalo, ani, ani, anyo; cite bene, cite trene, an' trin, tro!