str. 31
lidé pooblekáni v šatech, které berou na sebe jen na veliké svátky. Nejsou-li nově ušité, tedy jsou takové, že je pečlivě v truhlách chovají, nakonec pak čistí a žehlí. Hýří-li Nivnice modří 'cifrovaných nohavic, červení- tureáku a zelení ženských hedvábných kordul, tedy je tu tolik barev, že snaží se starší ženy tlumiti je šátky červené a neutrální barvy na svých hlavách. Jistá výstřednost zavládla u svobodných žen, které se nosí velmi krátce a na široko, to Dolněměanky neberou tolik spodních sukní a jsou lepší. Ve Vlčnově převládá červeň, nejen při zavázání ženských šátků, ale i na lajblích mužských, které jsou ozdobeny harasovými kýtami, a též na kordulkách. Též ženy měly výhradně harasové fěrtušky. »Přátelé« národopisu vynucují si v Brně, v Praze, v Přerově, v Luhačovicích atd. národopisné slavnosti. Jsou to slavnosti drahé a neposkytují tu pravou podívanou. »Divím se,« pravil Antoš Frolka, když jsme stáli před kostelem v Nivnici, »že je u nás tolik zájenmíků a tolik nadšení pro slovácký svéráz, a na toto se nepřijde žádný podívat. Národopis může býti bez vstupného, bez piva a bez párkti.« A pak: »Nevím, nevím, komu bych dal v krojích přednost, zda přehlížené Nivnici, či favorisovanému Vlěnovu.« Národopisci ať odloží pohodlí; chtějí-li vidět Slovácko, tedy musí do jeho prostředí. Kabaretové vystupování o »slováckém roku« darmo lid demoralisuje. F. P. (Pozn. red. Značí to Pr. Pospíšil1?) Srv. stať Z. Hochové-Brožíkové v tomto čísle o Božím Těle na Slovensku. Č. Zíbrt.
Umělec český již nezná dudy. Překvapilo mě, že při výběru »rázu« tanečních vínků, plesův a šibřinek a pod. vedle všech výstředních a cizokrajních látek pamatovali letos hlavně Sokolové na dudy (»Když se dudy rozehrají*, »Za naší českou písničkou* atd.). Ba i Hašler, ve »Varieté« předepsal Liliputá-nům, pohostinsky vystupujícím v tamější revui, aby se poklonili českým národním, písním. Se slč. O. Zieleckou pořádal jsem v »Hlaholu« dva večery Znárodnělých písní 5. a 10. ledna. Prof. Ant. Srba pořádal »Slavnost národních písní« na zábavě kandidátek učitelství s vybraným pořadem. Seděli jsme jednou s Mistrem Alšem v Brejškově restauraci a vzpomínali jsme na společný rodný kraj. Rozhovořili jsme se o dudách. »Mistře, tak mě to láká, když Vy nakreslíte dudy, kdybych je sundal s obrázku a dal do ruky dudákovi, ať dudy staré, bez měchu, nebo zdokonalené, že by hned začal dudati. Tak Jste prostudoval a znalecky kreslíte všechny podrobnosti...« »No, bažeť, Vy lichoto*, mávl skromně Aleš rukou...« Škoda, že to nemohu opakovati o dudákovi na plakátu, jinak vkusně malovaném, kde umělec nedal si práci, aby se obeznámil, co to vlastně v dudách hraje a po paměti namaloval vzadu na zá-
|
|
