kultuře hmotné i duchové. Význam jeho knihy pro studium filologické a literárněhistorické ocení jistě s pochvalou ne-skrblivou péro odborníkovo. Já se tu mohu jen diviti jako historik kulturní a pěstitel studia o lidu českém, jaké nové ne-úišené obzory otevírá nám Flajšhans vydáním Klareta. Jaký převzácný poklad poznatků ze všech oborů lidského snažení, vědění, umění odhaluje nám Flajšhans, správně vědecky vydávaje snůšky a texty nesnadno čitelné v podobě dnes zaručené a odůvodněné. Jsem svědkem, s jakou víc nežli s mravenčí pilností denně proseděl a kolik času věnoval rozřešení četných záhad, posud nerozluštěných od nejlepších znalců jazyka staročeského, jejichž nedopatření jemným taktem opravuje a doplňuje. Kniha Flajšhansova jest a bude vždy knihou knih, smím-li psáti, biblí českého a slovanského jazykozpytce, českého a slovanského kulturního historika, českého a slovanského etnografa, ťolkloristy, českého a slovanského pěstitele vlastivědy a zeměpisu. Kéž by se byl dočkal jejího vydání zvěčnělý můj druh v stejné práci, dr. Zikmund Winter. Co jsme se nasedali spolu, vedle sebe i každý zvlášť, hledajíce zmínečky, drobty, kaménky rozházené po skladbách staročeských, po sbírkách slov staročeských, až do Flajšhansova Klareta nevždy spolehlivě vydaných. Co jsme se nastudovali v pramenech archivních, v soudních inventářích, v testamentech, ve svatebních smlouvách atd., ve hromadách plev, než jsme našli kusé často a nepodařené zrnko, kamének, abychom mohli sestavovati obrázky mosaikové ze života staročeského. Což ve století již 16., to se hrnula látka až nazbyt! Ale pro století 14. každý zápis lířední byl hledán a vítán. Jak perně a krušně sbíral Tomek pro kulturní obraz Prahy ve století 14. svoje doklady ... A: co je to dnes všecko proti uceleným skupinám a přehledům vědomostí o hmotné i duchové kultuře starých Čechů, jak nám je předkládá Flajšhansova kniha o Klaretovi, náležitě o všem poučujíc. Hojné zásoby slov i věcí jsou tu zachovány a mezi nimi mnohé novotvary, uměle zesnované, jež dlužno tříbiti, rozeznávati od praslov původních. Ostatně klíě k těmto pravým pokladům, s příslušnými důvody a vysvětlivkami, podává Flajšhans sám v rejstřících k oběma svazkům. Oddíl věnovaný Bohu a světu (latinské názvy s českými slovy) poučuje o Bohu a nebi. Podle tetrasomiální soustavy o čtyřech živlech: vzduch a jeho jevy; následuje výčet skupin: voda, ryby, ptáci. Dále země, zvířata, zvěř, červy. Stromy, rostliny, ovoce, obilí, zeliny, koření, houby. Člověk, údy jeho a jejich činnost. Ko-dina. Pokrm a nápoj. Oděvy. Stavení, nábytek v něm. Náčiní domácí. Chrám a jeho vnitřek. Ve městě. Zbraně. Řemeslníci. Tkalci, soukeníci, pláteníci, krejčí. Koželuh, švec. Kovář,