Kubín Josef. Št., České Kladsko. Nástin lidopisný. Ilustrační část sestavil J. F. Svoboda. V Praze, 1926, 4°, 234. (Národopis lidu československého, díl II.). Obsah: Slovo' úvodní. Přehled dějepisný. České osídlení v Kladsku. K obecným poměrům. Poměry náboženské. Milostná známost. Svatby. Chalpa. Život. Živobytí. Zaměstnání. Počas. Kladské děti. Žena v domácnosti. Kuchyně. Oděv. Nemoc. Věk. Domácí rady. Povaha lidu. Několik figurek. Na hospodě. V přírodě. Toulačka, Lidové pověry a zvyklosti. Česká píseň v Kladsku. Čtenáři. Písemné památky. Kladština. Dodatek. České pověsti Němců kladských. Doslov. Kniha věnována prof. Dr.ovi Janu Jakubcovi. Prof. Kubín položil tu základní kámen po důkladných přípravách (viz výčet jeho studií o Kladsku) a hned zbudoval monumentální dílo, posvěcené vymírající haluzi československého kmene, Čechiim kladským. Obsah poučil, jak rozsáhle, jak věcně a jak bedlivě s jedinečnou u nás znalostí odbornou kniha Kubínova je psána. Ráda obrázků názorných, péčí J. F. Svobody, doplňuje pest,rý, zábavný i poučný obsah. Věřím, že nebude Čecha, který by si tuto bibli o Kladsku nepořídil a v ní nečítal, se steskem, že přijde chvíle, kdy to vše, co prof. Kubín s takovou oddaností, s tak srdečným nadšením líčí, bude smutným dokladem, co bývalo... Čtu znova, s tís-nivým steskem závěr Kubínův o Kladsku po Světové válce: »Loučím se s Tebou, Kladsko. Jak jsem vždy smutně odcházel z tohoto udeptaného koutku, jak tesklivě točil své hledy po jeho Boru a Hejšovině! Čišel mi odtud do duš© bol, a přece jen po léta a v lásce jsem tam chvátával zas a zas, jako přichází pozdní potomek obhlížet rodnou usedlost, kde dávno poroučí cizí hospodář. Pod nezdolnou rukou práva rašily nové životy, spravedlnost se vítězně rozlila světem. Její blahověst kácela staletá násilí a mlékem vykoupení spěchala zkojit odvěké porobky. Ifylo ho pro všecky dost, jen na Tebe, Kladsko, nezbylo kapičky. Loučím se s Tebou!« — Ještě malou poznámku: Doibrý druh můj a spolupracovník Českého Lidu nezazlí mi, že podle pravdy uvádím, jak nejdůkladnější posud přehled české i cizí literatury o Kladsku až do směrodatných prací Ivaprasových sestavil jsem s podrobným výčtem ve své Bibliografii české Historie, samostatně v I. a II. dílu a pak roztroušeně na místech příslušných. Tam našel by čtenář vědecké poučení, jaké byly osudy Kladska a tím spíše porozuměl by tklivé pohřební písni Kubínově na str. 9: »Na jaře 1919 došlo hotové rozhodnutí mírové, podle něhož nám nepřiznán ani český koutek, kde Kladští sídlí dosud v 11 obcích v přímé souvislosti s českým územím. Jaké rozčarování! ... Ěeže to srdce české, kdy Kladští Čechové sami, byli tak zpracováni, že na-