prostiěk-y do veršíků. Tyto pak kameník vtesal do věčně chladné žuly, by hlásaly všem kolemjdoucím: zde zemřel dobrý člověk! Český Lid pokračuje v zahájené snaze, otisknouti všecky nápisy z československých, hřbitovů, upozorňuje-li na tuto pietni sbírku Krýsovu, kterou neodloží cituplný čtenář, dokud jí nedoěte, dojat a rozechvěn právě prostými veršíky truchlivého srdce.

Zdena Hochová-Brožíková, Starodávný kalendář hospodářský ze 17. století. (Zkušenosti, pranostiky a pravidla na každý měsíc.) Únor. Březen. Máj (květen). Červen. Venkov. Pestrá příloha dne 19. února, 18. března, 27. května, 14. června 1928. Pěkná snůška zpráv staročeských o polní práci, s rázovitým názvoslovím, s pokyny a zkušenostmi, posavad nezasta-ralými. Případné jsou xívody k jednotlivým měsícům a vysvětlivky slov i věcí, méně srozumitelných. Z pranostík tehdejších leckteré mají ohlas podnes v dnešním podání lidu československého. Doufáme, že měsíce další stejně zajímavě budou zpracovány. Náš lid; se zálibou vzpomíná zašlých dob. Došlo několik dotazů »Českému Lidu«, zdá by neotiskoval podobné zábav-něpouěné stati o práci zemědělské v minulosti.

Zdena Hochová-Brožíková, »Kdyby nebesa pergamenem byla a moře černidlem...« Národní Politika, 1928, 7. ledna. Na označenou, že se nedá vypsati žalost i radost, užívali staří obrazného rčení, kdyby obloha byla pergamenem (staročesky: bělpuchem) a moře inkoustem, ještě by to nestačilo na vylíčení bolu, veselosti, hněvu i lásky. Autorka pilně sebrala doklady ze světové literatury a k nim přidala hojné doklady staročeské.

Zdena Hochová-Brožíková, V Treněanských Teplicích nyní a jindy. Národní Listy, 1928, 29. července. Roztomilý obrázek, jak v proslulých slovenských lázních, v Trenčanských Teplicích, hojili v prostinkém zařízení v 16. století kloubové nemoci koupelemi i baheňními oviny. Primitivní lázně dnes honosí se moderní úpravou.

Zd. Hjochová-Brožíkova, Šedesáté výročí protirakouského meetingu u Vysokého nad Jizerou. Národní Listy 1928, 14. a 15. srpna. Český lid vzmužil se k protestům proti rakouskému jhu, proti nenáviděné vídeňské vládě na táborech (meetincích). Spisovatelka na základě lidového podání (písně, pověsti), na základě pramenil soudních, posud netištěných i podle pamětí účastníků, líčí, jak se tábor roku 1868 konal na Petruškových vrších, a jaké měl dohry (pokuty vězení, vojenskou exekuci).

.