Netančil dlouho, zmizel. Vždyť to bylo přímo vydráždění všech hochů a hocha, který »chodil« za tančící dívkou zvláště. Věděl, kdyby se »hned na fleku« nevypořádal s odvážlivcem, nebyl už »správný kluk« a ostatní, chlapci, děvěata, by. se mu posmívali a stále mu to připomínali.

»Skrz holku« bývá nejvíce praček a tahanic. Mladý člověk neví si jiné rady a nedovede se vyrovnati než udělením »pár, jak se patří.« »Aby se mohl lepší rozpřáhnout,« vyzve soka před ostatními ven na dvůr. Stane se však také, že je sám bit a potom srší zlostí a vzteky pláče. Účast kamarádů na tom jeho »neštěstí« je někdy až dojemná. Těší ho: »Nic si z toho nedělej, dyť von to taky dostane. Dáš mu to jindy. Tu máš, napí se, pí, povídám! Vode mně že se nenapiješ? No proto! Mlč a čekej! Však von to schytne.«

Takováhle nedorozumění bývají vyřizována zpravidla jen »na sucho«. Srovná je obyčejně hostinský sám, protože má strach o tabulky v oknech, sklenice a čárky na táckách. Nebezpečí vážného poranění hrozí tehdy, přijdou-li k muzice nepokojní lidé, rváči nebo kramáři a pod. Náš člověk dlouho mlčí, vyhýbá se, piva se jim nadává, »mnoho si nechá líbit,« až najednou zle a zlé. To pak mlátí židlemi, lavicemi jako divý a není k udržení.

Ptal jsem se takového jednou, cože ho tolik napřed zdržuje. A on povídal: »Jô, já mám chalupu, já mu holomkovi něke-rýmu přerazím hňáp a pak ho budu muset živit a mít ho na krku. To pardie jo! To bych si polekoval! Takové j na to čeká.« Líčím tyto rvačky věrně, podle pravdy, třeba drsné.

V hrdinství vynikali vždy naši lidoví muzikanti. Šli sice »do boje« hodně neradi a jen po přemáhání a sebezapírání, zato však udělali vždy naráz pořádek a ticho. V jedné vsi měl muzikant takový způsob, že ať šel hrát kamkoli, nosil v kapse roztlučený pepř, který v případě srážky vmetl protivníkovi do očí. Smávali jsme se mu: Pepřík, pepřík, máš, máš, drobnej?

Někdy docházívá mezi osadníky samými ke srážkám a nepřátelstvím po měsíce trvajícím, která vrcholí těžkým ublížením na těle. Znáte jedince opravdu mírné, klidné lidi a najednou, jakoby přes noc stali se z nich nenávistníci, nedůtkliví