nakvašenci. Nemohou na křivdu zapomenout. V noci počkají si na protivníka a přepadnou ho, neboť jinak duše neměla by klidu. Potom toho želí skoro dětsky, litují, přece jen však nakonec řeknou, že to jinak nešlo, že to nemohli vydržet.

Lid dovede přijímat i smutné výjevy klidně a z příhody složí v zápětí písničku veselou a žertovnou. Bylo to druhého dne po nešťastné příhodě, kdy Banda dostal tolik bodných ran od Cimra a Lirovského. (Jména jsou jen nepatrně změněna, ježto jmenovaní ještě dodnes žijí...) Chlapci večer seděli u hasičské cvičitelny na návsi, vyprávěli o tom »mordu ve zdích« (tak se tam říkalo). Najednou si řekli: »Pojte, uděláme písničku!« A bez dlouhých příprav a řečí začali skoro všichni »skládat« (text). Melodii lidový zpěvák nikdy neskládá, ta je mu dána, line se mu zároveň hned se slovy a často také čerpá z melodií již známých, které přetvořuje podle svého. Zřídka se chlapci v tvorbě zastavili. Netrvalo čtvrt hodiny, povídá jeden: »Tak ten epos je hotovej.« To mě překvapilo, že to nazval eposem. Ptám se, co myslí, že je epos. No, to prý, kde se vypravuje o nějakém velikém skutku, nějakém hrdinství a příhodě. Ale to prý není jen zase tak, poučoval, to se musí užívat takových zvláštních slov, aby to působilo. Tento lidový nechutný, samorostlý, ohavný epos zaznamenal jsem takto: