tou, byl zloděj v mlíčnici a vynes' si ven hernec mlika. Modrák třeli, hernec spát, skulil se a rozbil. Ten do mlejna: »Hospodáři, vstávejte! Já do něčeho třelil a vostala po treibe bílá pinta.« A vono to bylo po mlíku.

4. Jistá prauda. Tak tamle v Boskově byl statek právě v exekuční dražbě. Tam se dycky v noci ve 12 hodin přikulil do sennice sud, s hrozným dycky rámusem. Z toho statku syn sloužil v Příkrým u Strnada. To vám byl chlap jako trám, hrozně silnej. Ten vzal si silnej klacek a chtěl se přesvědčit vo stra-šille. Leh' si na pec a čkal. Dvanáctou hodinu se přivalil do sennice sud s hrozným rámusem. Tejdě tu s pece Joska Jiřiku skočí a tak zatraceně ten sud tím klackem řeže. Von to byl jeden, co chtěl ten statek koupit, aby byl honně lacino, proto tam chodil strašit. To je jistá prauda.

5. Noční zjevení. Já vám to teda povim skrátka. Starý lidi u nás vypravujou, že jedenáctou a dvanáctou hodinu umellec, kerej byl uš dánxno pochovanej, že chodil po sennici. Na pravým perstě svíčku deržal a byl celej bílej a vokolo sebe měl černej pás. Jeden starej voják, honně kurážnej, tam dorazil a ptal se ho, co žádá a co mu tam chybí, že si nedá pokoje. A von mu votpověďal, že má jeho žena jit po žebrotě a co vyžebrá, aby dala v Bambeřicich na mši svatou. Vona to1 uďála a vot ty chvíle se neukázal.

6. Smrt. Já taky jennou vostával tady ch tom baráku, u zvonku. U maštale byl tamhlečky řebik ve sloupě. Já se slík' s kabátu, dám ho na řebik a chci pucovat. V sedům hodin k večeru, v letě. A kouknu ke mlejnku a tejdě vidim před Mužíčkovi ženckou. Měla na sobě bílou kartounku a bílou kuklej, votoěená a bílou zástěru. A já, dyš přicházela (tamle v rohu byla jabloň), já sem se chtěl přesvědčit, kerá to je žencká. Běžim před ni, a vona mně ufoukla k hoření síni a dyš sem ji hledal vokolo baráku, Mužíčkova tu přijde ke mně a ptá se mně, co hledám. »Tu ženckou, co šla před našima.« Ona žánnou neviďala a já viďal. Potom večír ta Mužíčkova umřela. To já jinač nedám: Musela to bejt smert!

1. Hodný hoch. Letí husy ode mlejna, štěbetají, že je vojna: Já se vojny nic nebojím, já jsem hodný, já obstojím!

2. Živobytí rekrutské. My legTuti lagramenti, my se dobře