máme: my jen pijem a zpíváme, a s děvčaty hráme. (Letoštický mlýn.)

3. Strach z vojny. Ach, zlatý tatíčku, smutné časy, přivezli munduru fůru do vsi; a na jedné patrontaše, na druhej pistole a palaše. Pan rychtář poroučí dohromady: Pojďte tam sediaci se synami, a syn praví, že nepůjde: jděte tam, tatíčku, co to bude. Můj zlatý tatíčku, vyplaťte mne, budu vás poslouchat jako prvé; jako prvé, ještě lepší, vy jste můj tatíček znejmilejší. Ach, jak jest to smutné vyplacení, když je to od císaře poručený, že je jich tam takových dost, a že jim nemohou z vojny pomózt. Srv. Erben, 298, str. 436 a 437.

4. Potěcha. Srv. Erben 303, str. 439. Na Ždákově u Vorlíka zpívalo se: Ty vojanské šaty nejsou žádný špás; neplač, nekvil, nenaříkej, sejdeme se zas. K tomu pak, co Erben uvedl, přidává se ještě: Navrať mně, co jsem Ti půjčil, má milá. To místo mne ti navrátí na vojně jiná. Na vojně nesmíme holky milovat: my musíme za den dvakrát execírovat. Šíte mně, matičko, tenkou košilku, že já musím zítra ráno na execírku. Kdo execírku umí, tomu je blaze; ale já ji neumím, pomoz mi Bože! V Boleslavi u kasáren stojí vraný kůň a na něm jest spakovaný celý mundur můj. Podej mně, má dívenko, podej r účinku; na znamení naší lásky dej mně hubinku. Adié, má znejmilejší, s tebou se loučím, Pánu Bohu a rodičům tě poroučím. Milí bratří kamarádi, nastává nám den: že my zítra z Boleslavi pomasírujem. Musíme se rozloučiti s svými milými, jakobychom v Boleslavi nikdy nebyli.

5. Politování. Na tom našem nátoníěku, na tom našem ná-toni, otočil se můj Pepíček, otočil se na koni. Otočil se jednou, dvakrát, otočil se čtyřikrát; škoda je tě, má panenko, škoda je tě nastokrát. Srv. Erben 329, str. 446.

6. Přepočítal se. A já vždycky myslil, že je vojna špás; že jim dám na pivo a že přijdu zas. A já jim dal na pivo, nic to platné nebylo, to zelené vyložení mne nechybilo. To jsem si vysloužil u svého pána, že musím poslouchat pana hejtmana. Hejtman je můj kamarád, on mě pustí na orláb, abych mohl navštívit rodiče, přátely.

7. Každý tam musí. Nic mi to líto není, že sloužím císařovi: sloužejí knížata, baroni, hrabata, císař pán taky voják, ten bude náš komandant. Srv. Erben, 358, str. 453.

8. Práce na vojně. 1. Alou, páni muzikanti, hleďte dobrý pozor dáti, hleďte dobrý pozor dát, jaký marš vám budu zpívat, zahrajte mně allou vivat, až já budu v logru stát.

2. V logru v poli na piketách, nebo na ztracených vartách, imisím pilný pozor dát, ať hrom bije nebo prší, voják tam stát předce musí, nesmí na to prach nic dbát.