Pojedeme do pole, mé srdce je veselé. Tam budem bojovat, při tom si namlouvat děvčátka švarná.

2. Mé milé rodiče, máte vaše srdce již zarmoucené, když vy vaše syny, těžce vychovaný, opustát máte. Co vy si pomyslíte, když vy je nevidíte, kterak jsou soiiženy a jak jsou trápeny ve vojanském stavě.

3. Feldvebel po straně osopí se na mně- Srdce se leká, ruce natahuje, tělo napravuje, hrozně se vzteká. Dobře musím pozor dát, všecko na vlas vykonat, ani oudy pohnout, musím přímě stát.

4. Tu po malé chvíli přijdou oficíři. Pozor dávají. Tu ,teprv srdce mé celé utrápené hrozně lekají. Ach, má zlatá matičko, jak vás bolí srdéčko. Kdybyste mne byla, prv jak ste mne myla, radš utopila.

5. Ach, ouvej, bolí mě, ach, nevím, co je mně, pro tě, má milá. Když já si vzpomenu, na cestu pohlednu, která k vám byla. Když jsem já k vám chodíval, vaše dvéře zabíval, aby neklapaly, aby nevrzaly, olejem mazal.

6. Posledně se loučím, Bohu tě poroučím, vale ti dávám. Bys mně byla věrná a v lásce upřímná, za to tě žádám. A já na tě vzpomenu, když nový šat dostanu. Já ti poški psaní a pěkné vzkázání, že tě milujú.

7. Jestli tam zahynu, a to pro svou vinu, Pepičko milá, mé tělo raněné, když bude pohřbené, abys vzpomněla, že jsme se milovali, přísahou zavázali, abys na mne, milá, Pepinko roz-milá, vždycky myslela.

8. A tak naposledy, oči na tě hledí. Ústa tě líbá, ještě na tě vzhlednu, na koně si sednu a pryč pojedu: Moje staří rodiče, nenaříkejte více, k Bohu se modlete a již netruchlete, netrapte srdce.

14. Execírka. Pojď sem, tupý rekrute, co ti pravím, slyšíš to: podle toho vykroč hned, jak vyslovím průpověď: seno, sláma, táta, máma, ains zwai, áins zwai.

15. Útěcha a nemožnost. Seděl jsem, seděl v vězení, seděl jsem, seděl jsem v vězení sedům let pod zemí; nic mně tam zle nebylo, když tam za mnou chodilo mé potěšení. Pomoz mi, mé děvče, pomoz mi z vězení: z vězení já ti pomůžu, ale od vojny nemiižu; není možná, není.

16. Kdo bude plakat. Přiletěla vrána, sedla na kopec, přiletěla druhá, dala jí kloíec. .Přiletěl slavíček, zpíval písničku, že orličtí chlapci na vojnu jedou. Dej jim Pán Bůh štěstí, aby dojeli, aby žádný nespad s koně do vody. Nespadne tam žádný, než ten Pepíček, bude pro něj plakat Bílých Anička. Srovnej Erben 30, 31; 218, 219 (462).

17. Není plátno nic. 1. Již není plátno nic, bych si stěžoval