víc. Musím vás tu opustiti, a od vás pryč odejíti, vás neuhlídám víc.

2. Již, již přichází čas, slyším trubačův hlas. Vojsko se všudy ztahuje, na všecky strany se bubnuje. Již musím pryč od vás.

3. Nu tedy zmužile, kamarádi moji, nechtějme sobě ztěžovat, za mocnáře krev vylejvat naší udatnosti.

4. Můj zlatý tatíčku, líbám vám. ručičku, za vše vaše dobrodiní. Děkuju vám bez prodlení, co jste mi učinili.

5. Eozmilá matičko, bratře a sestřičko, za mateřské vychování, péči, starost, milování, posledně děkuji.

6. Spolu se též loučím, Bohu tě poroučím, má roztomilá Na-nynko, moje roizmilá panenko, již jdu od tebe pryč.

7. Děkuji za lásku, můj zlatý obrázku, za tvoji všecku upřímnost, a ke mně vroucí věrnost, kterous ke mně měla.

8. Nejvíc pro mne pláče má milá matička, když pak již vidí, po straně že se blýská okolo mně zostřená šavlička.

9. Tatíček velice, ten nade mnou pláče, když mne vidí oděného, sedat na koně vraného, do boje se bráti.

10. Když budu v poli stát, silně se potýkat, pros za mne, Matko milostná, nebes královno anjelská, bych nebyl zahanben.

11. Mé zlaté rodiče, vás prosím velice, pomodlete vy se za mne, víc vás neuhlídám.

Mám před sebou několik tištěných a několik rukopisných slí-rek a pravidel a vyzkoušených rad pro nemoci dobytka, herbářů, jež posud nepozbyly důvěry mezi lidem. Je to směs prastarých názorů a domnělých zkušeností, nesnadno říci, zdali spíše pověr a přežitků- Tištěny byly Herbáře tyto nákladem Jos. Bergrové v Litomyšli, u E. Petersena v Příbrami, u J. Škarnicla v Uherské Skalici, u J. Petržilky v Těšíně, n J. Laiid-írassa v Jindřichově Hradci atd. Podávám z nich výběr, vyhrazuje si, abych o těchto snůškách podal pak samostatnou studii zvláštní.

Přiznám se, že výpisky z rukopisů jsou starší a co do původu, zachovalejší. Přirovnejte jen na př. z tištěného »Herbáře pro dobytek hovězí«;

Pravidlo 8. Proti uškození dobytku dobře jest potřebovati z hrušky mladé větve; z těch udělej věnec, ať v něm chodí