mladšímu, že než přijede, že mu přichystá synáčka s zlatou hvězdou.

Bratří mu toho záviděli. Nejstarší napsal ve jménu jeho psaníéko, v němž stálo, aby zaopatřil toho syna, víc že ho nedočká a poslal to jeho paní. Matka lítostně psaní ctla. Vzala děťátko a pustila ho po vodě. Po mnoha letech manželové navrátili se. Nejmladší sháněl se po synáčkovi. Ona mu povídala, co jí psal. Okázala mu list. Co s ním udělala! Ona bála se nyní promluviti. Nepověděla.

Jeli na pustý hrad. Sestry ji provázely. Lijavec a bouřka, zastavili u chaloupky. Zůstávali tam staří lidé a oulisný chlapeček. Líbila se jim jeho skotačivost. Cí je to chlapeček? Oni, že jejich. Nechtěli jim věřiti. Byl to rybář a ten pak povídal, jak k tomu děťátku přišel. Matka poslouchajíc slzela, ale tajně, nebo hněvala se na muže a myslela, až se rozloiiěejí, že si toho synáčka vezme k sobě.

Když stařeček dopovídal, matka omdlela. Stařeček se divil. Ptal se, kdo to je ta paní. Odpověděly sestry, že to žena toho pána. co jí ty ryby a že ji zaváží a od sebe odloučiti chce. Tu šel stařeček k němu a prosil ho, aby ji nechal v starém právě. »Míním to,« řekl zlostně se usmívaje muž, jenom aby nějak toho starce odbyl. »Spočítáš-li těchto pět pytlů ořechů, co zde v koutě stojí, dřív než tuto rybu sním.« Stařeček běžel, ale chlapeček slyše slova poděsná, předběhl ho, a řekl, že je sám spočítá. I sedl si k nim a počítal: »Tři byly, tři dcery, tři byli, tři syni, tři byly, tři sestry, tři byly, tři dcery,« a tak pořád po vrchu ubíral, až spočítal všechny, nebo kupec dívaje se na něho, jak sobě pospíchá, zamiloval ho, a právě v duchu byl uzavřel, že si, až doveze ženu na pustý hrad, tohoto chlapečka vezme za vlastního, aby se již ženiti nemohl a přec měl dědice. Chlapeček vypočítal a naposledy mu ostali dva oříšky. I zamyslil se chlapeček a ostatní dívali se bedlivě, co počne. I řekl: tento oříšek je rrmj tatínek, a ten druhý je moje matička. Starce polily slze, chlapeček ale volal, a poskakoval po jedné noze, na všecky se dívaje, vhodil jeden ořech tomu kupci a jeden té kupcové na klín. Matka omdlela. Vzkřísili ji a ona vyznala, že toť je její syn. I bylo tu radování. Staršímu bratru to odpustili. (Opis ze staré knížky, v rodině chované. Není to vodítko z tištěných pohádek, upravené pro pohodlí vyprávěčovo!)

Byl jeden dezenter, ten dlouhý čas dezentíroval, kdy ho chytili, on jim zas útek a skoval se jim do jednoho žita, tolik