jievším. Z těch psů vylítli bílí holubice, duše zavinšované a poděkovali mu, vylítli do nebe. Potom byla velká sláva. Ten král mu dal tu dceru za ženu. Konec. Marie Krausová vyprávěla roku 1880.

Byl otec a matka; měli pachole, jež sloulo Cuřík; jednoho dne, když Cuříkovi bylo již sedm let, dí matka: »Muži, vezmi to pachole do lesa sebou, abychom věděli, co s ním začíti.«

Otec ho vzal sebou. V lese otec pojal na záda jednu borovici a synek druhou. Když přišli domů, dí muž: »Hle, ženo, jak se to päbhole prohýbá pod tou borovicí.« I kojila ho matka ještě plných 7 let, a otec ho vzal opět do lesa. Vyvraceli spolu ďub a Cuřík ho nesl domů. Doma dubem praštil, aby se chaloupka třeskotem sesypala, I nosil z lesa dříví a vystavil rodičům novou. Pak šel do světa, kde by lépe lidem prospívati mohl. Přijde do vesnice k sedlákovi, aby ho vzal do služby. Sedlák byl rád a přijal ho. Mlátilo u něho v každé stodole šest mlatců. Když šli k obědu jedl jako 12, a málo jim nechal. Sedlák dí: »To se mi nelíbí, že jest žrout. Žena: »Inu, vyčkej jenom. Snad dlouho nic nejedl.« Podruhé jedl ještě více. Muž to žaloval ženě, ta pak dí: »Když více sní, tak snad více udělá než jiných 12.«

Ráno musil Cuřík do stodoly. On svolal všecky mlatce, házel na mlat, s patra snopy a ostatní vyhazovali slámu ven. Neboť jak hodil snop dolů, zrno se vše vydrolilo. Ale házel vše dohromady, žito, pšenici, ječmen. Hospodář pozdě ráno vstal a šel do stodoly. I lekl se, vida před stodolou tolik slámy. Byl tomu rád, než to se mu nelíbilo, že bylo všecko obilí pomícháno. Obě stodoly vymlátily za den.

Druhý den Cuřík vál. Fouknul do toho. Obilí se zdvihlo a bylo pěkně zváto, každé zvlášť. Sedlák se tomu podivil. Jeli do lesa pro dříví s dvěma vozy. Hospodář kmen od rána do večera podtínal. Cuřík si pod kmen, co mel porážeti, lehl. Hospodář na vůz nakládal s pasákem, vstal Cuřík, vytrhl kmen a položil si ho na svůj vůz. Jeli spolu.

Přijeli ku kalužině, sedlák s 4 koňmi uvázl. Jaká pomoc? Cuřík odvázal své 4 koně a dal je sedlákovi, aby si jich při-přáhl. Sám pak se chytil za voj a ujížděl. Byl dřív doma.

V týdnu vše bylo poděláno. »Co ti dám služby!« »Co byste mně dal za tak krátký čas? Dejte mi bochník chleba a já půjdu dále, kde je co dělat.« Šel.

Potká v lese babičku, prosila ho o kousek chlebíčka. Dal