dějník měl manželku velmi krásnou a moudrou, povážlivou a nad míru dobrou, kterážto lidem v tom okolí velký dobročinnosti prokazovala ve všelijakejch spůsobech a potřebách skrze svý umění, tak že lidi z toho okolí valně na ten hrad putovali a tam o pomoc žádali a taky jí v jistotě obdrželi. A proto jí taky dobrodějnou mateří nazývali. Ta jistá čarodějnice obdařena byla sličným děťátkem, neboť si to vyžádala, velikou radost. ISTa to si chudák nepomyslila ani, že by její dceruška místo k velkej radosti, byla k velkej žalosti.

Ten jistej čarodějník byl dobrej znatel hvězd a protož i jeho žena 'se od něho! naučila dobře hvězdy znát. A protož taky snadno z nich porozuměla, že její dceruška nešťastná bude skrze lásku. Tuť ubohé mateří nastala žalost místo radostí nad dceruškou tak, že denně kradla. Její muž jí to vymlouval, jak mohl nejvíce, však ale na zmar. Její dceruška byla živej obraz svý matky, jak v podobě, tak dobrotě i v umění, tak že jí lidi nazývali druhou mateří, tak že i posledně otec a matka její dali jí jméno máteří-družky, a tak ji žádný jinač nejmenoval než mateří-družkou. Máteří-družka již dosahovala 14 roků, byla tě to dívka spanilá, dobrotivá a ve všem umění čarodějnickém dobře umělá, tak že když někdo do jejich hradu o ňákou pomoc aneb radu přišel, sama máteří-družka na místě svý matky lidem radila a pomáhala tak, že jí lidi milovali stejnou mírou jako její matku.

Poněvadž ale k nim do jejich hradu nejen chudí, nýbrž i taky bohatí o pomoc a radu přicházeli, a tudy nebylo divu, že se tu jeden mladý rytíř jménem Vrátič s nima v jejich hradu dobře seznámil, obzvláštně s jejich krásnou a dobročinnou máteří-drnžkou, kterou sobě nad míru zamiloval a u sebe rizavřel, že kdyby měl kdo ví co učinit a kdo- ví co skusit, že od ní neupustí a že jí za svou choti musí dostat a s ní v blaženosti svoje leta trávit, i byť by kdokoli mu v cestu v tom jeho přesevzetí stál, že si cestu proklestit musí. Na to si chudák nepomyslil, že on sám sobě a svým předsevzetí v cestu se postaví a sám sobě o tu blaženost připraví.

Máteří-družka tou samou měrou u sebe to taky tak uzavřela ačkoliv dobře věděla, že její matka už dávno co děeku malýmu jí to říkávala, že skrze lásku bude nešťastná, A; taky jí to učila z hvězd znát. A tak to dobrá dcera máteří-družka na svý uši slyšela o svým neštěstí a na svý oči viděla v hvězdách svou skázu, slyšela od svý mateře, aby se mužskýho pohlaví nade všeckno na světě nejhoršího chránila. I slíbila dceruška mateří milenej, že nechce mužskýho pohlaví do svý smrti k žádné j známosti připustit a kdyby jí máteř sama k tomu