sám vyvolil. Dceruška prosila otce, co nejvíce mohla, ale vše bylo na zmar. Otec na něj z okna mluvil, jestli si ještě pamatuje na tu přísahu, s kterou se zapřísáhl. On že pamatuje, ale že žádá, aby ho s ty přísahy a slibu propustili. Otec hřmícím hlasem mu odpověděl, co sobě za tvou nevěrnost sám usoudil, to si taky měj, poněvadž si sobě usoudil, abych tu v jakoukoliv věc proměnil, tak si to měj a proměň se v bylinu vysoce rostlou; a bylina ať žlutě kvete a vždycky ať se vrátičem jmenuje. A tu najednou místo rytíře stála bylina se žlutým květem.

Äi do dnešního dne český děvčata na tu bylinu věří, když nekterej milenec její miláček se spronevěří a jde zase za jinou, tehdy se nějakou babičku nastraží, která jí vrátiče kousek přinese a ona ho má 9 nocí v posteli pod hlavou a potom ho zase ta babička tomu jejímu milýmu buďto do šatu a nebo do kapsy dá skrze kohokoliv a říkávají tu babičky, že se k ní musí zase navrátit, kdyby do cizí země byl zašel a že ji zase bude chtít.

Tak když ubohý rytíř v bylinu se proměnil, zahořekovala si ubohá máteří-družka, že za pár měsíců zemřela. Před svou smrtí si vyžádala na jejím otci, aby jí v jejich sadu dal pochovat a místo mu vykázala podle cesty, kde se svým miláčkem naposled loučila nedaleko od meze při cestě, kudy lidi chodili do hradu. Otec její vůli splnil. Když několik dní v hrobě ležela, tak na jejím hrobě vyrostla bylinka s drobounkýma lu-pinkama a tak pěknou a silnou vůni vydávala až milo. Otec a matka viděli bylinku nevídanou a neslýchanou, dali jí jméno máteří-družka. Poněvadž vyrostla na hrobě máteří-družce, ponejprv, aby taky od ní svý jméno měla, potom z jejich łupinek dělali voňavou vodičku a dělají jí do dnes, a děvčata si s ní mazávala vlasy k poctě jejich někdejší dobročinej máteří-družce. Nynější holky se s ní mažou, aby voněly. Poněvadž ten hrob máteří-družky byl vedle meze, tak se seménko dostalo snadno skrze větérek na mez. A protož taky na památku větším dílem na mezích roste. (Vyprávěla stará Lonkverka z Lašovic. Jak pohádku napsala, tak otištěna, z jakého pramene1?.)

Zd. Hochová-Brožíková, Česky nebo německy? Národní Listy, 1928, dne 23. srpna. Líčení výletu na Sněžku, kde v »Obří boudě« hájila autorka práva české řeči. Přirovnává vhodně, jak se choval lid německý lx. lidu českému po převratu r. 1918 a jak dnes.