Antonín Hlavan. Stift. Jan Rychtářík, první ředitel české školy v Plzni. Jan Rychtářík jako básník.

Knížečka, vkusně vypravená, s láskou psaná od odborníka, znalce plzeňského školství, bohužel v literatuře naší paedago-gické skoro nepovšimnutá. Upozorňuji na její bohatý obsah, na její význam všeobecný, mimo dějiny školství plzeňského.

Hruška Jan Fr.: Na hyjtě. Chodské pohádky. Díl III. V Praze (1928), v. 8", str. 164. Z obsahu: Když chodil Pán Ježíš se svatým Petrem po zemi. V o Bertholdovi. Pasáček rytířem. Vo královckým písaři. Vo Milošovi ha vo Čekancé. Vo zlatý myšce. Sedlák vopíta. Vyzkoušení ženichové. Slnyj Mikeš. Pes a vlk. Vo Kozinovi ha vo Lomikarovi. Poklady v Čerchově. Zes pohádek škádlivyjch. Prameny. O chodské mluvě. Slovníček. — V Českém Lidu má každý právo hledati stanovisko prvního znalce chodského života, co soudí: O chodské mluvě. Chodové jsou starý kmen český. A jako zachovali při své od-iehlosti n pohraničním horském kraji mnohé staré mravy, zvyky a kroj, tak také mluva jejich měla a má dosud význačné zvláštnosti. Liší se pak podřečí chodské od nynějšího jazyka spisovného slovníkem, mluvnicí i výslovností. Trojí tyto rozdíly vznikly trojí cestou. Jednak zachovali Chodové slova i tvary i výslovnost, jak bývalo v českém jazyce vůbec před sty lety, ale časem vytratily se z něho, jednak při osobitém životě lesáckém vytvořili si mnohé zvláštnosti své, jednak přejímali ze živé mluvy obecné.

Tak na příklad slova leměz (trámec), vodr (patro v stodole), calta (houska), vohrozit se (nabíti odvahy), zmisat (vytratit se) atd., pádlo (stč. padla, mučicí nástroj), piáno (stač. bláno), zpříkat se (protiviti se, zdráhati se) atd., dále tvary smíli se, vzeli, svěc, ovic atd., výslovnost pjivo, bjič atd. byly v českém jazyce starém vůbec a na Chodsku je slýcháme dosud. Některé z těch dochovaných starožitností mluvy jsou pěkné a vzácné nejen tvarem, nýbrž i obsahem. Na příklad na zdvořilou poptávku po zdraví přátel poděkuje starý Chod napřed: »Zdrávi se ptali!« Za vzkázané pozdravení děkuje: »Zdrávi vzkazovali!« Slova trhel (velký klín), zálež (kompost), náseč (nízká koplice na vysekávání dřevěných koryt), proštípka, hrachovec a j. vytvořili si sami z vlastní potřeby. S mluvou obecnou na příklad skloňují dobrýho, dobrými atd. Tvary nosejí, vozejk jsou Chodovi protivné a nemožné. Staří tu dosud jen vykají a při tom mluvíce s jednou osobou, dávgjí do množného čísla i příčestí minulé: »Co ste nám přinesli?« tážou se příchozího. V pohádkách našich podává se obraz mluvy starších lidí. Naproti tomu mladší pokolení na Chodsku, zvláště pře-