v Kroměříži »královské střelby«, ovšem na »zapřenou«, a vyhrál první cenu, kterou velkomyslně odevzdal žebracce, již potkal a jíž se dal poznati. V zahradě kroměřížské Sokolovny také stávaly sochy Ondráše a Juráše, z nichž však jedna octla se pod novými schody Sokolovny a druhou má ve své zahradě malíř Ondrůšek v Bystřici p. li. V Bílanech se vykládá, že když ještě vojáci tam leželi, kterýsi setník (kapitán), jenž slyšpl pověst o Ondrášovi a Jurášovi, dal prý oba zbojníky na dřevě v životní velikosti namalovati. Visí na větráku podnes. V Bílanech pověsti o Ondrášovi a Jurášovi již neznají, ale kvasické pověsti zaznamenal odb. uč. J. Spáčil v knize »Městečko Kvasíce« a ty vám povíme: Ondráš a Juráš byli prý valašští zbojníci, kteří před právem utekli do hor Chříbě-cích. Tam našli si v lese ukrytou skálu »Budaěinu«, v jejíž jeskyňce se usadili. Dole pod Budaěinou vedla odpradávna hradská cesta, na níž zbojníci přepadali cestující a formany se zbožím. V jeskyni budačinské dosud se ukazuje červené místo, kde prý se Ondráš a Juráš krví podepsali, že budou chrániti chudý lid. Jiná pověst vypravuje: Nad cestou v Kud-lovské dolině skrývali se ve skalách zbojníci. Bylo to však již velmi dávno. Tehdy byl pánem na Kvasících a Napajedlích hrabě Jan z Rottala. Zbojníci přepadali dlouhá léta povozy po hradské cestě jedoucí a způsobovali tím často značné škody. Měli prý na Budačině hospodyni, kterou si kdysi rozhněvali tak, že udala v Hradišti místo, kde zbojníci se skrývali. Brzy nato obklíčilo vojsko Budaěinu a zbojníky zajalo. V Napajedlích byli potom odsouzeni k smrti, avšak hrabě Jan z Rottala dal jim milost, když slíbili, že se polepší a budou poctivě obdělávati půdu. Dal jim také kus lesa, povolil tam vystavěti chaloupky a ves takto vzniklou nazval Alinkovice (Halenko-vice) na počest své manželky Aliny Bruntálské z Vrbna. Opět jiná pověst zní: Na Budačině sídlili zbojníci, z nichž dva nejsmělejší nazývali se Ondráš a Juráš. Ondráši prý neuškodila ani střelná rána, a šla o něm pověst, že je nezraň itelný. Jen vlastním ochuchem (holí) mohl prý býti zraněn a zabit, to však bylo velmi nesnadné. Juráš však počal na Ondrášovu sílu žárliti a umínil si, zprovoditi jej se světa. Vypůjčil si od Ondráše obuch a znenadání praštil jej do čela takovou silou, že se svalil ihned na zemi. Zbojníci rozezleni na Jurášc odepřeli mu poslušnost a rozběhli se po okolních lesích, truchlíce nad ztrátou Ondráše.

Václav J. Obšívač, Radhošť a Pustevně. (Ve stínu Radhoště, Frenštát pod Radhoštěm, 1927, 4°, str. 159 -}- 8 příloh.) Jiné vydání: V. J. Obšívač. Radhošť a Pustevně. (Lidová knihovna zábavy a poučení, roč. 1., sv. 5. Ve Frenštátě, Kromě-