UVOD.

Po 29. zasedám k materiálu, nachystanému pro sborník národopisný »Český Lid«. Jsou to hromady příspěvků, článku i pouhých snůšek, zasílaných od roku 1891 až do poslední chvíle roku 1928. Mám před sebou tolik látky zajímavé a takové množství, že za tolik desítek let nemohl jsem všeho tiskem vyčerpati. Dnes ovšem, zejména starší zásilky, mají cenu velikou. Proč? Většina pověr těch a obycejův i obchůzek vánočních, většina poesie vánoční starodávné, buď docela z lidového podání vymizela nebo byla okleštěná, otřena, znesvářena vlivem a prosou kultury i pseudokultury městské, a rozumí se, hlavně vlivem světové války, mezinárodní zžíravinou a otravnou sprostotou, zanesenou i za vlasy přitaženou do našich osad venkovských, do života našeho lidu. A tak skoro počítám a měřím uplynulý život svůj podle těch čísel vánočních »Českého Lidu«, podle těch poetických svátků blaha, radosti a štěstí rodinného.

Už si vždycky myslíváni, že již jsem látku lidového podání o vánocích vyčerpal až na dno, že již ani drobečku nezbylo, co bych byl v »Českém Lidu« neuverejnil. Eozumí se, že by to byla pravda, kdybych začínal sbírati teprve po světové válce, která pohatila původní ráz lidového života, s jeho obyčeji, názory, obřady výročními atd. Dnes už je všecko, jak se říká, přebráno a vyčerpáno i pokaženo. Ale moje vlastní prameny, zápisy a záznamy mých spolupracovníků, jsou, až na nejnovější výjimky, starší o třicet, čtyřicet let, kdy posie vánoční ještě hýřila květy něžnými, kdy lahodná vůně a kouzlo vánočních obyčejů bujely plnou silou, kdy tajemná, tísnivá a radostná záhada vánočních předzvěstí, věšteb, srostla nerozlučně s kmenem lidového podání... To všecko dnes patří minulosti a jen »Český Lid« bude v budoucnu pokladnicí, z níž bude vybírati poučení a vzpomínky upřímný Čech, jak staří Čechové a náš lid československý slavívali vánoce. Slovné popisy doplní si budoucí čtenář oživením vánočních obrázků, jež po každé do vánočních čísel »českého Lidu« připojuji...

Připozdívá se, připozdívá... Slunce života sklání se k západu a já ještě tolik jsem chtěl zachovati věkům příštím podrobných rysů a tolik zajímavostí, charakteristických pro povahu člověka československého, tolik neznámých a jinde nezapsaných zjevů, jichž si téměř nikdo v naší odborné literatuře nepovšiml... Tedy doufejme, zase bohdá na shledanou za rok, budeme-li živi a zdrávi. Zatím přeji všem spolupracovníkům i čtoucím »Český Lid« — Veselé vánoční hody. Čeněk Zíbrt.