vyrozumívají se u nás »makovníčky« a vůbec drobné »vdolečky« a koláčky z pšeničné mouky pečené. Jedí také šlíže lebo buchty (opekance) makom a cukrom posypané. Na konec všude obvyklé ořechy a jablka (orechy lieskovce a jablíčka). Ryby se u nás nejedí. Po večeři háže gaizda (hospodář) ořechy, do každého kouta jeden a říká při tom: »Radujte sa kúty, vánoce idú!«

Z pověr poznamenávám tyto u nás známé: Kdo, rozkrojiv jablko, rozkrojí též jádro, do roka zemře.

Sní-li někdo na Štědrý den ráno na lačný žaludek »strú-cek« česneku, nabude veliké síly.

Na Štědrý den dělají hospodyně z řetězu kruh a dávají v něm drůbeži zobat, aby se netoulala.

V noci po Štědrém večeru dává si dívka smetí toho (dne smetené pod hlavu;: toho pak mládence, o kterém se tjí té noci snívá, dostane za muže.

Jestliže na Štědrý den před večeří gasdina na roh stolu třikrát zaklepe, ponesou slépky celý rok vejce.

Při Štědré večeři v Puchově zapálí si každý z domácích jádro ořechové. Komu dříve zhasne, ten dříve umře. Také ten,, ke komu při večeři světlo ze svíčky se chýlí, dříve umře.

Přijde-li děvče z »utirně« (jitřní) do chalupy, jde k prasečímu chlívku a na prase zahouká; kolikrát »prasce« nazpět zahouká, tolik roků děvče se nevydá.

Přijde-li na Luciu, na Boží Narození nebo na Nový rok mladý, svobodný člověk do stavení, »dobre połazi.«

Zbytky večeře štědrovečerní rozháže děvče po zahradě, říkajíc: »Seju, seju střebulu, koho uhlédnu, toho budu.«

Svátek »Božího narození« (Hod Boží vánoční) jest největším svátkem jv roce. Toho dne nesmí se ani ve stavení »zametat«, ani na besedu chodit. Na Boží narození dává se dosud dobytku po kousku oplatku s medem, jako lidem, v němž je; zapečena petržel; pak kousek hovězího masa, kousek chleba a petrželí, aby prý byl dobytek po celý rok zdravý.

Od sv. Luce má hospodyně každého dne po jednom po-lénku skládati a na »Boží narození« jimi v peci zatopiti, žena, která v tu chvíli přijde do stavení se zehřáti, je čarodějnice.

Na sv. Štěpána nastane koleda. Toho dne u nás všeobecně se užívá tohoto pozdravu při vstoupení do cizího stavení: »Vinšuju Vám ščasné a veselé svátky, Krista Pána narození, menší hříchy, větší radosti a po smrti nebeské království. Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.«

»Pacholci« (služební) odcházejí na sv. Štěpána ze služby, »na slobodu«, berouce sobě od hospodyně darovaný veliký »ko-