läč«. Který pacholek by si ho vzíti nechtěl, tomu dávala se v náhradu za něj zlatka.

V Zadveřicích u Vizovic na Moravě chodí na sv. Štěpána děvčata umývati hochy a šaty jim podávati; při tom hledí, aby je zastihly ještě ve spaní. Totéž činí na Nový rok hoši děvčatům. Večer téhož dne musí zato jeden druhého pohostiti.

Z Koled, které se o vánocích zpívají jenom jednu sděluju, poněvadž všecky ostatní u nás známé, již celé otištěny byly. Také tato uveřejněna byla částečně ve sbírce »Vánoční květy«, kterouž vydal A. Zavadil, učitel na Horách Kutných. Koleda ta u nás jest o dvě sloky delší:

1. Pojďte, chlapci, k nám, koledy vám dám, po jablíčku, po oříšku, oblečte se do kožíšku, budem zpívati, koledovati. 2. Když je zima, mráz, slyšet velký hlas, ptáci z půlnoci zpívají, pastuškové trúbějí, co to nového, neslýchaného. 3. Oblak jest krásný, anděl se snáší, lidem radosť vyjevuje, lidem hlasem prozpěvuje: Narodil se nám, Emanuel král. 4. Ležj. v Betlémě, v chlévě na seně, nemá žádné poduštičky, ani chatrné plenčičky, už je zrozený na ten svět bídný. 5. Nuž pacholátka, i vy děvčátka malé, velké, se sejděte, Ježiškovi dary dejte, jemu je dáte, každý CO' máte. 6. Verunka běží, už je ti dveří, nese smetánku v hrnečku, omastit trochu kasičku, kasičku dělá, Ježiškovi dá. 7. Ty, Mariánko, hezká panenko, staň s po-sťélky, honem pospěš, Ježiškovi dary dones, kúsek koláče, ať už neplače. 8. Vašíčku, pospěš a do lesa běž, přines roštíčka suchého, zahřej Ježiška útlého, ať nemá zimu, s matičku milú.

9. Éeha s dudama, Bárta s gajdama, že budú hrát na husličky, pospěšme my před jesličky, že tam budú hrát, muziku dělat.

10. Tu hned' zahráli malému králi, na husličky na dudičky, bubnovali mu písničky, ein, ein, hopsasa, zpívala chasa.

Od Božího narození chodívají »Tři krále«. Přijdou do světnice, začnou zpívat: »My tři svatí králové ideme k vám, Hospodin Pán požehnej vám, scestí zdraví, uděliž vám pokoj pravý. Pokoj pravý je Kristus Pán, který ráčil přijíti k nám. Přišli sme k vám s počestností z dalekých cest a s rychlostí. Ejhle, Herodes tam na pavlánu jako by roven byl satanu- úlisné se k nám naklonil, těmito slovy k nám promluvil: Mí milí mudrci, kam se zdáte a kam vy se ubíráte? My se ubíráme do Káni Gralilejskej země, abychom oznámili den všem. O, nech nás "Jíti dále, abychom našli nebes krále. O, nech nás jíti z daleka, abychom našli, kde je hvězda útěcha. Ejhle, při nebeské záři, jak se z nás jeden tváří. A to jest tam lidské plémě, král z múřeninskej země.«

Baltazar vystoupí do předu a praví: Já přicházím ze zámoří, z daleka, mám černou těsnou bradu, ať se mne žádný