neleká. Ale mé srdce je čisté jako pevná páska, objímá bratra co vřelá láska.

Kašpar: Si-li ty král z múřeninskej říše, podej mi své pravice blíže.

Baltazar: Já ti své pravice nepodám, neboť zrádnosť z tvých očí dobře znám.

Všichni tři: Ejhle, Herodes chtěl nás oklamati, abychom se k němu navrátili. Ale Bůh nám dal anděla zvěstovati, abychom m-u uvěřili Pane Bože, zpytuj tomu, alleluja tomu sboru. Teď udeří všichni holemi o zemi a zpívají dále: Scestí, jzdraví tomu domu, dej Pane ščasnú novinu! Pana syna poro dila a panenství nezrušila. Jak se o tom králi zdověděli, hned se k tom dítěti sjeli, šěedré dary mu darovali. Zlato, kadidlo a myrrhu, počali kresťanskú víru, po koledě chodívati, Krista. Pána vyznávati. A my sme k vám také přišli, abyste koledy dali. Koledy hojné, abyste měli krávy dojné. A vy páni hospodáři, ať se vám koně, voly daří. A vy paní hospodyně, ať se vám daří kuchyně, Kerý je hodný mládenec, ať potřase, plný měšec. Kerý nám nechce nic dáti, nech peníze s míškem ztratí. Dostane si za odměnu starú ženu, nebude nic dělávati, seďa v kůtku drdlávati.« — —

Na »hromíce« jezevec otvírá si díru a pozoruje počasí: jeli už teplo, znova si díru zatlouká; je-li však zima, nechá ji už otevřenou.

Když na hromíce napije se pták na »kolaji« vody, má rolník od toho času »objediny« (zbytky píce dobytkem z koryta vyhazované) sbírat.

Na hromíce nešij, nebo by v létě tloukl po tobě hrom.

Na svátek sv. Doroty, titéž chlapci, kteří dříve chodili o vánocích jako »valaši«, potom jako sv. tři králi, přiberou k sobě děvče asi dvanáctileté a chodí »se svatů Dorotu«.

Chodí »král« mající na odznak své důstojnosti korunu papírovou na hlavě; 2. osobou je »Toufil« a 3. »kat« mající v ruce dřevěný , »meč«. Dorota je oděna celá bíle.

Přijdou do stavení, postaví se všichni uprostřed a král začne: Milí páni, nemějte za zlé, že do vašeho příbytku přicházíme, i Ale ne nadarmo, nýbrž skrz Dorotu, ctnú pannu.

Toufil: Můj milý králi, co nám poroučíš, jak máme s Dorotu ctnú pannu zacházeti?

Král: Toufili, Toufili, vzkaz Dorotě, ctné panně, aby mně neodporovala, a za pravého manžela si vzala.

Toufil: Doroto, Doroto, král ti vzkazuje, chceš-li se Krista spustit a ho (za pravého manžela si vzít?

Dorota: Toufili, Toufili, já králi vzkazuju, nežli bych s>& měla Krista spustit, raději volím smrť podstoupit.