Předchozí 0094 Následující

@@91

č. 20.); sloka nadbytečná jest mezi naší 2. a 3. Nejstarší znění jest asi z r. 1700 v kancionálu literátů v České Třebové, ač při-množené snad v téže době na 44 sloky, z nichž jen sloky: 1., 2., 6., 7.., 8., 11. a 14. shodují se s 1. až 7. slokou naší C L (Český Lid XV. 121. Tykač J.: Koleda vánoční literátů v České Třebové.) Čtrnáctá budiž uvedena ke srovnání: Já Vávra buben táhnu z pytle ven, natáhnu, půjdu po straně, bubnujú švarně k Betlému. Na Horácku (Morava) jest ve hře »Pastýři« naše sloha 1. až 4. a 7. Tuto poslední podávám na srovnanou: Já, Bárta,i buben táhnu z pytle ven a táhnu, půjdu po stráni, bubnovat sváry k Betlému. (Dufek Jos.: Naše Horácko. Str. 122, 123.) Vyhlídal zná ji od dětí slezskj^ch, ale značně zkrácenou, neboť celá odpovídá jen naší sloce 1., 3. a 4., vedle sloky, jež není v naší O. I. (Český Lid X. 154, č. 20. Vyhlídal J.: Koledy vánoční dětí slezských.) Pokud jde o tuto sloku, jest v dokladech čtyřech právě uvedených. U Erbena (str. 48, č. 20) zní: Bárta, bratr náš, běží mezi nás s pilností; pospíchá skokem, kejvá kloboukem radostí. V kancionálu z Čes. Třebové jest tato slohou 5.: Bárta, bratr náš, běží mezi nás zdaleka, kejvá kloboukem a běží skokem, již klesá. Na Horácku jest sloka ta třetí v tomto znění: Ejhle, Bárta, bratr náš, běží mezi nás, zdaleka kejvá kloboukem a běží skokem, až kleká. Jest i v koledě slezské (Vyhlídal, Č. L. X. 154, ě. 20): Martin bratr náš, běží mezi nás, zdaleka. On běži hupkem, kyne klobučkem, až kleká, až kleká!

Koleda O. III. shoduje se namnoze docela s A. si. 1., 2., 4., 5., 6., druhá polovina 7. Koleda C. IV. připomíná Čtení podobné z Budínova od Třebíče, zapsané od Sušila (Sušil F.: Moravské národní písně s nápěvy. Brno, 1853, str. 32.) a poněkud i Narození Kristovo u Erbena. (Str. 605, č. 50.) Koleda C. VI. shoduje se s č. 19 z Plzeňska, zapsaným od Erbena (str. 47.). Doba, v níž byly zapsány koledy C, jest vyznačena nechutným »voniká-ním«, jak patrno z C. II. a VI.

Srovnávajíce koledy, docházíme přesvědčení, že jsou zbytkem starodávných obchůzek a her vánočních a tříkrálových, v nichž vystupovaly aspoň 3, 4 osoby se jmény typickými: Bárta, Kuba, Matouš, Klíma. Koledy byly všelijak obměňovány, zvláště slova přemísťována pro rým. Přecházely ústním podáním z pokolení na pokolení, a tu není divu, že některé sloky upadly v zapomenutí; tak vznikly koledy zkrácené. Jindy naopak rozmnožován byl počet slok až přes míru, nejspíše od písmákův a kůrů literátských.

Některá slova zkomolena byla v ústním podání z neporozumění, jak ukázáno již při koledě O. I.: Pod »(Dej) mimo« připsáno jest: Jdi, což jest srozumitelno. V téže koledě u Erbe-


Předchozí   Následující