str. 112
»nekřečkoval«, hází hospodář nebo hospodyně po svatovečeři píes něj hrách.
Na Štědrý den sype se časně z rána slepicím zrní do obruče, aneb do kola ze řetězu udělaného, aby nezanášely, dobře seděly. Hospodyně sedají k svatovečeři nejdříve a sedí při ní nejdéle, aby slepice a husy dobře seděly na vejcích. Nekoje sedí hospodyně po celou dobu tu na hospodářské čepici z téže příčiny. Kolik slepice snědí na Štědrý den jáhel (prosa), tolik vajec téhož roku snesou. Je-li v noci štědrovečerní mnoho hvězdiček na nebi, říkají hospodyně, že slepice hojně ponesou. Která hospodyně nedává koledníkům vajíčka, té slepice téhož roku mnoho neponesou; která však jim hojně vajec uštědřuje, té hodně ponesou.
Jelikož lišák často do statku se pozve v noci a drůbež navštíví, třeba jeho návštěvu zameziti. Proto jde hospodář po svatovečeři s palicí ku plotu a udeří třikráte na kůl, aby nemohl lišák do dvora a nemohl začarován drůbež odnášeti.
Proti vodníku, čarodějnicím a zlému duchu pojídali v Komárově při svatovečeři smažený chléb (topinky), aby hastr-man v témž rodu neměl k nim přístupu. Před svatovečeři zaváže se klika xi dveří a zastře se okno, aby zlý duch nemohl do světnice přijíti, ani do ní oknem se dívati.
Kdo sedí nebo stojí o jitřní na stoličce z devatera dřeva »hotovené, uvidí všechny čarodějnice v kostele, neboť sedí všechny obráceny zády k oltáři.
Bude-li úroda na žitě nebo pšenici, o tom se hospodářové přesvědčují takto: Na Štědrs^ večer zarazí hospodář do trámu nůž a na jednu stranu přiváže kousek chleba a na druhou kousek vánočky a nechá to až do Nového roku. Na Nový rok jde pak a prohlédne si nůž. Je-li na té straně, kde byl chléb, rezavý, bude neúroda na žitě; je-li rezavý tam, kde byla štěd-rovka, bude neúroda na pšenici. Hospodáři seberou drobty po svatovečeři a hodí je do pšenice, určené k setí, aby »nesněti-věla.« J. Smutný (Bechyňsko.)
Na Štědrý den dává se vodníkovi (hastrmanovi) na okno několik vdolků, aby prý neškodil. Nedostane-li js, krutě se mstí. Tak dávaly také děvečky ve statku vždy o Štědrý den pět vdolků za okno. Jednou se stalo, že přišla do statku nová děvečka. Když viděla vdolky s mákem na okně ležeti, vzala si jeden. Ostatní o tom nevěděli. Sedli k večeři. Když byli již skoro po jídle, zabouchá někdo na okno. Hospodář vstane a ptá se, kdo to a co chce. Milý Vodník spustil prapodivnou žalobu: »Jeden šťolek, dva šťolky, tři šfolky, štyry šťolky, páté j děvka sežjala.« Hospodář poznal, co se stalo, zbledl a hned počal výslech, kdo to byl, co snědl ten vdolek. Nová děvečka se přiznala, že ona
