zvyšuje sváteční náladu vánoc, povznáší niterný život jednotlivcův i celé rodiny íze rmutu všednosti k vyšším vznětům a cíhim. V mysli ožívají nám vzpomínky na ony blahé doby, jež jako dítky po celý advent jsme prožívali ve přípravách ke stavbě jesliček, i obrazy krásných chvil o svátcích před jesličkami za zpěvu koled a vánočních písní zažitých. Čím krutěji ř.inii zvenčí doléhala, tím slunněji zářily nám doma, jesličky. Ó, milý obraze nenávratných dob! Jak netrpělivě jsme očekávali dne, kdy už tatínek snese s půdy bedny s jesličkami a se všemi krámy na opravování, malování a stavění betlema. A když to konečně vše snesl a rozložil po stole a všude kolem, tu bylo, jako by se samo nebe bylo rozzářilo po světnici. Každý večer byl nám jako svátek. A což teprve neděle! Ta byla celá jesliěková. Skoro v každé rodině se jen pořád třely barvy, připravoval se matz, klih se ohříval, malovalo se, opravovalo se, vyřezávalo se, zlepšovalo, lepilo se, nové domy se dělaly, stromy, chlívek se lépe okrášlil, leccos nového se vymýšlelo1 a vynalézalo, istaré a poškozené se odstraňovalo atd., atd. Vůně adventu! Všichni za stolem, lačně, aby nám nic neušlo, sledovali jsme každý pohyb otcův, přihlížejíce jeho práci a snažíce se mu podle možnosti pomáhati. Maminka s planoucími zraky sdílela s námi tu radost, přisvědčovala stále, povzbuzovala a pochvalovala. Což toho ruchu potom, když se betlem stavěl! Ze samé horlivosti pomáhat jen jsme tatínkovi překáželi, když stavěl lešení, přidělával dáliny, laněofty, jeskyňku, stavěl hory, město, pokládal vše babinou, pak mechem a naposledy zapichoval figurky. Skoro o každém daráčku neb figurce věděl tatínek nějakou historii, o jejich původu, vzniku a stáří, některé byly ještě po nebožtíku dědečkovi. Poslouchali jsme vzrušeně, napjatě, ani nedýchajíce. Jeho vypravování bylo nám nejkrásnější pohádkou. To byly posvátné chvíle, nezapomenutelné! Spojovalyť minulé děje rodiny s přítomností a naším prostřednictvím i s budoucností. Slyšené zakotvilo v srdci a mysli hluboko a přenášelo se z pokolení na pokolení. Do Štědrého večera býval betlem vystavěn. O vánocích linula se z ného po celém příbytku svatozáře, jež vnikala i do srdcí lidských a ta jihla při pohledu na tu krásu, na daráčky- spěchající s dary k nově zrozenému děťátku Světlu Světa a plnila se účinnou láskou nejen k dítkám, chudým bližním, ke všem lidem, ale i k ptáčkům-žebráčkům a zvířátkům. Svátky dětí! O těchto svátcích omládali i staří a radovali so s dětmi vespolek. —

Vážíme si památek svých otců. Pěkné jich zvyky a mravy dobré ctěme právě tak, jako ctíme své rodiče. Dobré a krásné samo razí si cestu a přetrvá věky. Stavění betlemů, jak krásný zvyk, který se udržuje od pradávna. Podědili jsme jej po před-