mnohodenní přehlížení, třídění, opravování starých a malování nových darákův a figurek. To vše za povznesené nálady a účasti celé rodiny, ««elého domu, nebojft bez jesliček by nebyly vánoce vánocemi. Slovanská, dětsky naivní povaha našeho lidu projevuje se při přípravách k stavění betlemů i po celý vánoční čas plnou měrou. Materiál k hotovení figurek i stavění jesliček měli zdejší betlemáři po ruce. Silná lepenka, v níž docházely žoky bavlny, výborně se jim hodila. Vybrané kusy z ní polepili bílým papírem, na který se daráci neb figurky zhruba nakreslily, vyřízly, a pak barvami se dodělaly. V leckteré malířské rodině se o práci dělili, aby to šlo rychleji: Hlavy dělal nejzručnější; obličej byl korunou díla. Jiný přimaloval šaty, děti obyčejně zem, ten uměl dobře ovce, onen stromy. Dnes může si malíř vybrat papír podle libosti jakýkoli. Barvu v prášku koupí u materialisty. Barvu s klinovou vodou tře na třecím kameni menším hladkým kamenem tak dlouho, až jest náležitě jemně utřená. Utřenou barvu dává, na misky škeble rybničné; těch mívali v každé rodině malířské pytlík. Štětcem namočeným v klihové vodě nabírá malíř barvu a nanáší nejdříve podklad, t. j. tmavší barvu sytější, po té k dalšímu provádění užije barvy jasnější, nakonec nejsvětlejším tonem barvy figura se domaluje. Na zadní stranu figurky se přilepí přiříznutá loučka, aby .figurka zpříma stála a dala se pevně zapíchnouti do mechu. To dělaly děti. Mistrovským kusem malíře byla dálina. Dala přemýšlení a práce! Jest to obraz krajiny okopírovaný z přírody s přídavky vlastní fantasie. Veškero malování ještě teď po letech jest barev velmi svěžích, živých a jasných, jakoby je teď namaloval. Tenkráte do hospod se nechodilo, sportu žádného nebylo, a tak tohle jim bylo nejmilejší zábavou a betlem největší radostí. Byly to krásné doby. U betlemářů scházelo se večer nebo v neděli a ve svátek ze sousedstva besedníkův a známých, ježto jindy k malbě, vedlejšímu to zaměstnání, nebylo kdy. Za mrazů nosívali besednici po polenu dříví do starodávných kamen, aby strýček měl při malování dostatek tepla ve světnici. Malovávalo se při svíčce nebo blikavé lampičce až do 2—3 hodin, před vánocemi třeba celou noc, až do rána. Hle, s jakou posvátnou úctou malíři pracovali a milovníci betlemů malbě přihlíželi, a jak duchovně onu dobu zrození nového Světla Světa prožívali! Někteří, podle možnosti, statečně pomáhali a tak se přiucovaii. Člověk žasne, když vidí, jaké práce tito prostí lidé, povoláním řemeslníci, většinou tka dici, ševci a j., vykonali. Vzácní to lidoví umělci, malíři samouci! Ani jich nenapadlo na své výrobky se podepsat, jen málokdy některý na zadní stranu figurky napsal letopočet; leč přes to, zkušení betlemáři na prvý