pohled z figurky poznají malíře. Mělť každý malíř svůj zvláštní osobitý způsob neboli manýru v malování, větší nebo menší dovednost vystihovati životnost figury. Někteří daráci jsou jako živí, jen promluviti, jiní mají poněkud ztrnulý výraz v obličeji, nebo jsou vůbec bezvýrazní, nebo nesprávných proporcí tělesných a jinak neumělí. Nejvíce se chválí jesličky Štantejského pro jejich povšechnou dokonalost, výraznost obličeje, životnost v pohybu (mimice) a jemnost v celém provedení. Proto se nejvíce cení, a má-li kdo celý betlem od Štantejského, váží si ho velice a zakládá si na něm. Vojtěch Herných, tkadlec, maloval prý až příliš jemně, pročež jeho daráci z blízka působí lepší dojem, než z dáli. Ústecké betlemy došly takové slávy, že jedna zámožná rodina ze Saska v Ústí si objednala betlem a byla náležitě spokojena. Ba dokonce jakýsi Linhart z Ústí před mnoha roky vzal si betlem do západní Ameriky; působil prý tam takový obdiv, že zdaleka lidé, také Indiáni, přicházeli a na kolenou k němu se blížili . . .«

V celé literatuře české nebylo ,a není psáno o stavění jesliček, o figurkách, o darech Ježíškovi, o jeskyňce čili ehlívku, o betlemu, »dálině«, o svaté rodině, o typických figurkách atd. Jakoby uhlem črtal v hlavních rysech všecky tyto podrobnosti jesličkové, seznamuje výborný znalec, jak betlemáři betlem stavěli, od začátku až do ukončení.

»Podle rozsáhlosti své staví se betlem i několik dní. Jsouť některé betlemy kolik metrů dlouhé, po 2—3 stranách světnice stavěné. Dříve nemívali tak velkých betlemů. Stavíval prý se zprvu betlem až po< štědrovečerní večeři, a než se šlo na půlnoční, musil býti postaven. Stavěni dnešních betlemů zabere více času. Nejdříve se zrobí podstavec neboli lešení (šteláž).. Nato připraví si betlem ář podle délky betiemu 3—4 i více lišt, přibije je, jsou-li. krátké, od samého stropu svismo na stěnu nebo na zeď; jsou-ukdlouhé od země až ke stropu, přistaví je ke stěně (zdi) kolf»» a- přibije je ke zdi. Někdo má lišty už připraveny na věšení, aby nemusil každý rok zatloukat skobky do zdi. V těchto svislých lištách jsou dlaby, do kterých se vklíní vodorovné lišty s podpěrkanii. Na svislé lišty pověsí nebo přibije se pod samý strop pozadí zvané »dálina«, t. j. asi 30 cm široký pás délky betlema, ukončující mlhavý obzor s oblohou, hornatou krajinou, s vesničkami, samotami, zříceninami a pod., napiatá na vodorovných lištách (rámci). Přes celé léto bývá dálina svinuta a uložena a nerozvine se až na betlem. Toto svinování a roizvinování jí škodí, láme se. Na vodorovné listy se klade spodek čili dno, t. j. tabule, podle šíře betlema, z několika prken složená (1—2 m široký spodek). Na spodek či dno se přidělají některé »lančoíty«, sem tam se pokla-