zahrada, ohrazená plotem. V ní na skalce modlí se Kristus, před ním anděl, podávající mu kalich, opodál skupina špicích apoštolů. K zahradě blíží se jidášský průvod žoldnéřů s pochodněmi, halapartňami, meči a provazy, velekněz se zákoníky, publikány a židy. Tento postní betlem vlastně žádným betle-mem není a do vánoční doby nepatří. Pekař Ludvík Lánhart v Karlově ulici č. 472 znal všecky betlemy v městě a o vánocích téměř všecky navštěvoval. Byl veliký milovník betlemů. Ze svého betlema nikomu nedal ničeho obmalovat, aby jmý neměl totéž, co on. Jeho syn Antonín, řezník v Barcalově ulici č. 141, z úcty mu dává na rov nade hrobem zasklený betlem (Springrův) ve skříňce od Štědrého večera do Tří králů. Staré betlemy jsou vesměs od jednoho malíře; jejich majitelé jich nedoplňují íigurkami jiných malířů. Pozdější betlemy bývají už hodně míchané, t. j. s figurkami od několika různých malířů. Jich majitelé dobře znají, od kterého malíře která figurka jest. Malířské betlemy, t. j. betlemy malířů, bývaly po většině prázdné, protože laičtí milovníci a majitelé betlemů si z jejich betlemů figurky vybírali a kupovali.«

Spisovatel jistě po dlouhých a svědomitých studiích a po horlivém hledání, z ústního podání ústeckého, sestavil úplný přehled, kteří malíři-samoukové i vyučenci malovali betlemy (připojeny jejich životopisy a připojen výčet i popis jejich výtvorů). Podává pak výčet, kdo mají a kdo měli v Ustí betlemy a jaké. Dnes napočítal Hackenschmied v Ústí 112 jesliček. S překvapující jistotou líplně jmenuje, kde a jaké jesličky sjiořely neb ohořely. Jmenuje zevrubně, kdo a kam z Ústí betlemy odnesl, do kostelů, do soukromých sbírek, do Čsl. republiky i do zámoří, do Ameriky. Jmenuje, kdo betlemy měli a prodali je nebo darovali. Neopomenul poznamenati, zprávy bezpečné o betlemech zašlých nebo zničených. Pod záhlavím »Douška« seznamuje na základě širokého rozhledu s dějinami jesliček vůbec. iVrací se do domova a znova doporučuje stavění betlemů, nadšenou výzvori: »Zdejší betlemy krásně cha-rakterisují náš kraj ve všem všudy, jsou vzácným odleskem našeho domova v pravém slova smyslu, jsou jeho miniaturou. Jsou podivu a. úcty hodným plodem vlastní svérázné kultury zdejšího lidu. Proto jsou nám tak milý, že jsou tak naše, že vidíme v nich sebe. Co času a píle se jim věnovalo, co rodinných upomínek se k nim víže, co radostí každé rodině skýtají! Nedivno, že z pokolení na pokolení přecházejí a se dědičně odkazují, a že nikdo za nic na světě by se nepřipravil o tak milou památku rodinnou. Nechť na věky skýtají betlemy našim potomkům za mrazných večerů zimních měsíců stále oněch radostí při přípravách, stavění i za jejich lesku v kruhu milé