rodiny, jako skýtají nám a skýtaly našim předkům. Žádná hostinská zábava, žádný biograf, žádné zábavné podniknutí neposkytne nám tolik a takové zábavy, jako stavění betlema. A když betlem stojí, tu po všecky dny obracejí se zraky všech stále naň, těší se z něho i jest pýchou a radostí všech. Konečné betlemy jsou též velikým a cenným prostředkem výchovným, neboť působíce na cit, zjemňují--mravy: bylo by věčná škoda vzdáti se tak působivého prostředku výchovného. Nuže: Stavme betlemy!« V přídavku »Vánoce za starodávna« opakuje známou pravdu, že vánoce jsou přežitky obřadů, slavení Zimního slunovratu. Zmiňuje se o dneeh předvánočních významných, podnes slavených věštbami, obchůzkami (Ondřejilík 30. listopadu, Mikuláš 6. prosince, Ambrož 7. prosince, Matička 8. prosince, Lucka čili Nocka). K této stati měl bych poznámky, doplňky, upozornění a opravy. Otázka vánoc a jejich poměr ku podobným obřadům má v literatuře světové, slovanské a české svoji literaturu s hotovými výzkumy, všeobecně uznanými. Jen kolik studií o původu vánoc vůbec a výkladu vánočních obyčejů, věšteb, koled, vydal podepsaný samostatně a hlavně v »Českém Lidu!... Ale to se již netýká spisovatelovy znamenité studie o betlemech, na kterou jsem chtěl ve Vánočním čísle upozorniti a po zásluze pochváliti spisovatele za jeho vzornou píli, za jeho soustavnost při výkladu a za jeho snahu zachovati věkům příštím z nynějšího lidového podání o betlemech všecko, co se ještě tradicí v Ústí zachovalo. Knížka výborná, za kterou buďtež čest a díky vzdány Okresnímu sboru osvětovému v Ústí, že neváhal obětovati náklad na vydání knížky tak užitečné a důležité.

Rozdělil jsem látku na tři oddíly: Štědrý den, Štědrý večer, Svatá noc.

I. Večer před Štědrým dnem měly ženské u Klácelů plné ruce práce. Hospodyně se světlem pobíhala sem tam, snášejíc pořade nové věci. Pozdě v noci teprve naplnil noční klid celý dům, Sotva se rozednilo, vyběhly holky na sad a sehnuvše se, hleděly k hlavnímu stavení. Potom na druhou stranu vymrštily panto-flíčky a odběhly. »Kdo asi je zvedne?« sotva dechu popadajíc ptala se domácí dcera Božena služky Madleny. Ten, kdo zvedne některý pantoflíček, musí se stát manželem jeho majitelky.

Ráno, jakmile vstaly děti z postelí, hned vítala je hospo-