dýně: »Pomodlete se a pamatujte si, že kdo se postí po celý den, ten uvidí na večer zlaté prasátko!« Děti slíbily všechny, že se budou postiti.

Ženským nastala /pravá práce. Na neckách zadělávaly na housky, připravovaly pec, mazaly plechy, dělaly povidla, tloukly mák a cukr i tvaroh, rozdělávaly do buchet.

Hospodyně při práci napomíná, ukazuje a při tom upozorňuje pomáhající dceru Boženu, že na Štědrý den se nebe otvírá a poklady své nejen ukazuje zbožným lidem, nýbrž také je i štědře rozdává.

»Jen kdyhy nepršelo,« (ipovzdechla si sestra hospodyně Kateřina) »protože mokro, ačkoli neškodí o Štědrém dnu, škodí tím více po vánocích. Raději ať je vítr, aby hylo hojně ovoce příštího roku. Děvčata (končila), postěte se.« Kdo se postí celý den až do večera a jde po večeři na sluchy, kde uslyší nejdříve hřmot nějaký, tam brzo někdo umře.

Hospodyně, majíc rnce těstem pomazány, vyšla ven. »Kam jde?« ptala se Madlena, která byla z okolí Vodňan. »Ty nevíš?« odvětila teta Kateřina. »Když mají hospodyně zadělané těsto, chodí obejmouti rukama stromy, a dávají jim tím těstem úrodu pro budoucí rok! Jděte nyní a uvažte na každý strom několik stébel, aby měl ovoce!«

Tu vyšel hospodář jen tak bez kabátu na zahradu. Brzy odtud bylo slyšeti: »Kde se můj hlas rozejde, všady dost ovoce bude. Hruštičky, švestičky, padejte! Zítra bude mráz, posekáme vás. Probuďte se ze spánku a připravte se na ovoce!«

Zatím se hospodyně vrátila. »Děvčata (volala) vezměte hrách a házejte do kouta, budou se vás držeti .peníze. Kdo však sebere ten rozházený hrách, bude míti bolavé truce. Jděte si utrhnouti kousek trávy a schovejte ji; které dříve uvadne, ta dříve umře!«

»Vy repetilky (ozval se hospodář). Na všechno pro své mluvení zapomenete. Musil jsem vás zastati. Před východem slunce má se dáti každé krávě kus kaše, kousek routy a tři ječmenné klasy sežrati. Tím se ochrání dobytek na celý rok. To jsem již udělal, ale kaši jsem vzal od včerejška. Až se upekou housky, dejte: kousek housky, jablko, ořech a rybu, snad už také bude, vše to do šátku na tu velkou hrušku, aby bylo dost ovoce. Také psu jsem křísl jiskry do očí, aby se nezkazil!«

Sám odloupnul třísku z kousku doubku, který s sebou nesl: byla suchá. »Kdyby byla mokrá, bylo by mokré léto!« spokojeně dokládal. Děvčata rozběhla se na zahradu. V ruce měla každá věneček ze stébel. Hned sotva doběhla ke stromu, vznesl se ve vzduchu věneček Boženin a zůstal viseti na větvi. »A vy se letos vdáte,« smála se děvečka Madlena, házejíc také svůj vzhůru.